22. dubna 2007 v 18:49
Aiakos (latinsky Aeacus) - syn nejvyššího boha
Dia a nymfy
Aigíny.
Narodil se na ostrově Aigína, v dospělosti se tam stal králem a vládl moudře, s láskou k pravdě a spravedlnosti. Proto i sami bohové si ho volili jako soudce ve svých sporech.
Život mu ztrpčovala
Diova manželka
Héra - ze žárlivosti vůči jeho matce
Aigíně ho nenáviděla a působila mu potíže. V době největšího rozkvětu jeho království na něj seslala hnilobnou mlhu, z níž se zrodila spousta jedovatých hadů. Ti otrávili prameny a potoky a všichni obyvatelé ostrova zahynuli.
Aiakos prosil
Dia o pomoc, požádal ho o znovuosídlení své země lidem, který by byl pilný jako mravenci.
Zeus mu seslal sen, v němž Aiakos viděl dub pokrytý spoustou mravenců, když stromem zatřásl, mravenci se proměnili v lidi. Když se probudil, viděl je živé a nazval je Myrmidony (myrméx = řecky mravenec).
Po své smrti se stal Aiakos ještě mocnějším a slavnějším, pro svou lásku ke spravedlnosti byl jmenován soudcem v podsvětí.
22. dubna 2007 v 18:49
Někdy bývala nazývána "druhou manželkou
Diovou", porodila mu
Moiry - bohyně osudu a
Hóry - bohyně ročních období. Stávala při Diovi, když k výkonu soudcovské funkce zasedl na svůj trůn, spolu s ní i bohyně spravedlnosti
Diké (bývá uváděna jako dcera Themidina, dokonce jsou i vzájemně zaměňovány).
Bývá uváděna i jako matka matka
Epimétheova, jiné zdroje označují za jeho matku
Klymené. Otcem byl
Titán Íapetos. Epimétheus se později stal manželem
Pandóry, která přinesla lidem dary od bohů v Pandořině skříňce, plné trápení, běd a neštěstí.
Themis byla ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší jen spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis není zlostná: Byla první, která nabídla
Héře, rozrušené Diovými hrozbami, po návratu na
Olymp pohár (Illias XV.88). Themis předsedá řádnému vztahu mezi mužem a ženou, základu správně zřízené rodiny (rodina byla považována za pilíř výchovy) a soudcové byli často nazýváni "themistopoloi" (Themidiny služebníci). Hérou byla oslovována jako "paní Themis".
Themis je někdy ztotožňována s
Physis (personifikace přírody).
Manželé/Děti
- s Diem
- Hóry: bohyně přírodního a společenského řádu
- První generace (jsou známá i jiná jména)
- Auxó (bohyně růstu)
- Karpó (bohyně plodů)
- Thalló (bohyně květu)
- Druhá generace
- Diké (bohyně spravedlnosti), známá jako Astraea v římském náboženství, souhvězdí Panny
- Éiréné (bohyně míru)
- Eunomia (bohyně zákonnosti)
- Moiry: bohyně osudu
- Atropos (přestřihává nit života)
- Klóthó (rozpřádá nit lidského života)
- Lachesis (rozvíjení nitě lidského života]]
Římským ekvivalentem jednoho aspektu řecké Themis, jako zosobnění božského zákonného práva, se stala Iustitia (v angličtině Justitia). Ta je zobrazována jako žena bez citu, se zavázanýma očima a držící váhy a roh hojnosti.
22. dubna 2007 v 18:45
Hóry - (
latinsky Horae) jsou v
řecké mytologii dcery nejvyššího boha
Dia a bohyně zákonného pořádku
Themis. Byly to bohyně ročních období a pořádku v přírodě i společnosti.
Pokud jde o jejich počet, je uváděn různý. Jako bohyně zajišťující pořádek v přírodě, tedy především řádné střídání ročních období a včasný růst květů a ovoce, byly uváděny obvykle dvě:
Když však zajišťovaly klid a pořádek ve společnosti, mezi lidmi, uváděly se tři nebo více:
- Eunomia (Zákon)- bohyně zákonnosti
- Diké - bohyně práva; měla své místo u Diova trůnu a požalovala mu každou nespravedlnost
- Eiréné (Mír) - bohyně míru
Podle jiných pramenů pomáhaly při trestání zlých činů:
- Aisa (Sudba) - bohyně životního údělu, představovala osud
- Poiné (Trest) - zejména uchvacovala malé děti
Hóry jsou uváděny jako opatrovnice bohyň hned po narození, například u
Héry nebo u
Afrodíty. Když vyrůstaly, pomáhaly je Hóry oblékat a zdobit. Hóry také střežily brány
Olympu. Byly to bytosti přívětivé k lidem i bohům.
Lidé si je představovali jako krásné dívky, oděné v dlouhá splývavá roucha. Tak také bývají nejčastěji zobrazeny na vázových malbách a reliéfech nebo zpodobněny v sochách.
22. dubna 2007 v 18:42
Ve starších mýtech se uvádí, že jim podléhá i nejvyšší bůh a neodváží se odporovat jejich rozhodnutí. Pozdější mýty však uvádějí, že
Zeus sděluje Moirám svá rozhodnutí, může jejich úmysly změnit a může odvrátit přestřihnutí nitě života, chce-li některého z lidí zachránit. Jsou představovány jako dcery Dia a bohyně
Themis.
Moiry mají v mytologii zvláštní postavení, částečně vystupují i v lidské podobě. Mluví se o jedné nebo o třech Moirách, které "předou nit osudu". Bývají někdy připodobňovány našim Sudičkám.
- Klóthó (Předoucí) nit načíná
- Lachesis (Udělující) nit dále rozpřádá nebo rozvíjí
- Atropos (Neodvratná) nit přestřihuje
Moiry prý znají všechna tajemství. Spíše než že by osudy lidí určovaly, je jejich posláním nad nimi bdít. Jsou zpodobňovány jako staré ženy nebo vážné panny. Klótho mívá v ruce vřeteno, Lachesis globus a Atropos s knihou života nebo slunečními hodinami, na nichž ukazuje hodinu smrti.
22. dubna 2007 v 18:41
Nemesis - (
latinsky Nemesis) je v
řecké mytologii dcerou bohyně Noci
Nyx a boha Temna
Ereba, podle jiných pověstí byla její matkou
Diké a otcem
Ókeanos a podle dalších byla zrozena bez otce. Byla bohyní odplaty.
Zvláštní bylo, že obdarovávala lidi štěstím nebo neštěstím, podle jejich zásluh. Na rozdíl od ní Erínye, bohyně pomsty, lidi pouze pronásledovaly a trestaly. Nemesis však důsledně pronásledovala lidi, kteří se dopouštěli zpupných činů v zaslepení třeba nenadálým štěstím. Těm nedala pokoj a stíhala a trestala je tak dlouho, dokud nebyla spravedlnost naplněna. Její jméno je do dnešní doby symbolem "osudové msty".
S bohyní Nemesis bývala ztotožňována fryžská bohyně hor (či bohyně osudu) Adrásteia.
22. dubna 2007 v 18:40
Helena - (
latinsky Helené) je v
řecké mytologii dcerou nejvyššího boha
Dia a jeho milenky
Lédy. Helena byla prohlášena a uznávána jako nejkrásnější z žen.
Původ a mládí
Helenina matka Léda byla manželkou
spartského krále
Tyndarea. S ním měla dceru
Klytaimnéstru a syna
Kastora. Když se však do Lédy zakoukal sám nejvyšší bůh Zeus, také jemu porodila dvě děti - krásnou Helenu a syna
Polydeuka. Král Tyndareós i nevlastní děti přijal do své rodiny a vychovával je jako vlastní.
Helenini bratři vyrůstali jako dvojčata, byli oba udatní bojovníci a vyskytovali se všude jenom spolu, takže byli označováni jako
Dioskúrové - Blíženci. Spolu se dostali na nebeskou klenbu, kde září v souhvězdí
Blíženci. Sestra Klytaimnéstra se provdala za mykénského krále
Agamemnona.
Helena brzy vyrostla do takové krásy, že pověst o ní šla i do vzdálených krajů. Už jako velmi mladou dívku ji unesl
athénský král
Théseus s dopomocí svého přítele
Peirithooa, krále
Lapithů. Bratři Kastór a Polydeukés ji rychle osvobodili a přivedli zpět domů.
Nápadníci
Po krátkém čase se začali objevovat nápadníci a do Sparty zakrátko mířil každý mladý
achajský princ, který toužil mít ji za manželku. Docházelo ke sporům i k šarvátkám a málem všechno hrozilo přerůst ve vnitřní válku. Chytrý ithacký král
Odysseus proto poradil králi
Tyndareovi, aby nechal samotnou Helenu vybrat si muže podle svých představ a náklonnosti. A také na Odysseův další návrh se všichni zavázali, že takto vybraného nápadníka bez námitek a výhrad všichni uznají a že vítěze nejen nebudou ohrožovat, ale naopak mu budou pomáhat.
Šťastným (jak se to vezme) mužem se stal
spartský král
Meneláos, bratr bohatého a vlivného
mykénského krále Agamemnona. Helena brzy porodila dceru
Hermioné. Když král Tyndareós zemřel, stal se Meneláos jeho nástupcem na spartském trůnu. Osud však už chystal svá překvapení.
Jablko sváru
V té době se na jiném místě konala svatba mořské bohyně
Thetis s králem
Péleem, které se zúčastnili všichni bohové vyjma nepozvané bohyně sváru
Eris, aby nikdo nenarušil průběh oslav. Jenže Eris si to nenechala líbit a svérazným způsobem hostinu narušila: mezi bohyně
Héru,
Athénu a
Afrodíté vhodila
zlaté jablko ze zahrady
Hesperidek. Na jablku byl nápis "té nejkrásnější" a bylo to jablko sváru, každá s bohyň si myslela, že vybrána by měla být ona. Nikdo z přítomných bohů ani smrtelníků nechtěl být soudcem, proto nejvyšší bůh Zeus přikázal bohu
Hermovi, aby odvedl tři bohyně na horu
Ídu u
Tróje, tam prý žije pastýř
Paris a ten nechť spor rozhodne.
Paris a rozhodnutí
Paris byl ve skutečnosti synem trojského krále
Priama a jeho manželky
Hekabé. Ta krátce před Paridovým narozením měla sen, že porodila pochodeň a ta zapálila Tróju. Tento sen věštci vyložili tak, že ještě nenarozený hoch se stane příčinou úplného zničení Tróje. Proto ho Priamos nechal hned po narození odnést a pohodit v lese. Jenže nemluvněte se ujala medvědice, která ho odkojila a pak se ho ujal pastýř Ageláos a vzal ho za svého. Nikdo tak netušil, že jde o královského syna, kromě nejvyššího boha.
Když na Ídu dorazil bůh
Hermés, Paris by nejraději utekl. Dostal do ruky jablko a prohlížel jednu bohyni za druhou a - líbily se mu všechny stejně. Bohyně to vzaly do svých rukou a každá Paridovi udělala nabídku, zvolí-li právě ji. Héra mu slíbila vládu nad celou
Asií. Athéna nabízela válečnou slávu a nakonec Afrodíté přislíbila nejkrásnější manželku. A jablko bylo její. Afrodíté svůj slib hned začala plnit: Paris se nejprve dostal na své právoplatné místo - do Tróje. První ho poznala jeho sestra
Kassandra - proslulá věštkyně, která se nikdy nemýlila, ale které nikdo její slova nevěřil. To způsobil bůh
Apollón, který jí věšteckou schopnost dal, ale když odmítla jeho lásku, zařídil to tak, že její slova nikdo nebral vážně. Král
Priamos přijal svého ztraceného syna se všemi poctami. Poté Afrodíté doporučila postavit loď a odplout do Sparty, kde prý byly nejkrásnější ženy
Řecka.
Únos Heleny
Král
Meneláos přijal Parida i jeho doprovod, bratrance
Aineia, uspořádal bohatou hostinu. Při prvním setkání s Helenou se Paris do ní zamiloval a jí prý také nebyl docela lhostejný. Druhý den Meneláos musel za nějakými povinnostmi na
Krétu, přenechal hosty Heleně, kterou ještě nabádal, aby jim byla ve všem k dispozici. A tak se stalo, že Helena zcela zapomněla na svého manžela i dítě a s Paridem tajně odplula do Tróje. Některé verze tvrdí, že ji Paris donutil či dokonce násilím unesl. Také se říká, že nemířili do Tróje rovnou, ale že pobyli v
Egyptě či v
Sidóně, dokonce několik let. Ať už to bylo tak nebo onak, zároveň s Helenou zmizela i pokladnice spartského krále.
Tím byla pošlapána jeho čest a porušeny všechny zákony pohostinnosti. Meneláos nemohl věci nechat jen tak, vypravil se za bratrem do
Mykén a požádal o pomoc.
Agamemnón radil nejprve vyjednávat s trojským králem o navrácení manželky, Paris však byl ochoten vrátil jenom pokladnici, nikoliv však Helenu a podobně se vyjádřil i král Priamos. Poté Agememnón vyhlásil Tróji válku. Na jeho výzvu v krátké době byla shromážděna stotisícová armáda a
Achajové vypluli na 1186 lodích.
Řekové se zdárně vylodili na pobřeží, avšak hradby města nezdolali. Tak to vytrvalo celých devět let.
Trojská válka
Válka byla dlouhá a krutá, byla zabita řada skvělých bojovníků na obou stranách. Helena brzy svého činu litovala, vždyť jím způsobila mnohá utrpení na obou stranách. Nikdo jí sice nic nevyčítal, ani král Priamos, ale ona pociťovala nevyřčenou nenávist a výčitky. Navíc se ukázalo, že Paris byl sice krásný a pečlivě o sebe dbal, ale s mužností jejího dřívějšího manžela nesnesl srovnání. Postupně jím Helena doslova pohrdala, zejména proto, že v boji nebyl statečný. Měl za sebou sice veliký úspěch - zabil totiž nejslavnějšího achajského bojovníka, hrdinu
Achillea, ale ne v boji, nýbrž střelou z úkrytu, navíc řízenou bohem Apollónem. Podobně poté zahynul sám - při procházce na hradbách ho zasáhl otrávený šíp
Filoktétův. Rána byla nezhojitelná a Paris v hrozných bolestech uprchl z Tróje na Ídu, kde opuštěný zemřel.
Helena k jeho pohřební hranici ani nepřišla, trávila čas s Paridovým bratrem
Déifobem, jehož manželkou se stala na několik málo dní, protože při bojích o město ho přímo v ložnici zabil Helenin první manžel
Meneláos.
Meneláos ani na okamžik neuvažoval o potrestání Heleny, tak skálopevně byl přesvědčen o tom, že vinu měl jedině únosce Paris. Zničení města bylo jen spravedlivé, vždyť přineslo Heleně tolikeré útrapy spojené s únosem. Helena mu to nevymlouvala, projevovala velkou radost z osvobození a ráda s ním odplula do Sparty.
Návrat do Sparty
Tam se však dostali až po sedmi letech, protože na zpáteční cestě loďstvo dvakrát zničila bouře, která je zahnala až do ústí
Nilu. Poté bloudili
Egyptem a
Libyí. Nakonec se zase vrátili do Egypta, obětovali bohům a teprve potom se vraceli domů. Na rozloučenou dostala Helena od egyptské královny nádobku s kouzelným nápojem zapomnění. Helena po něm zapomněla na své dva předcházející manžele a Meneláos už nic nevěděl o všech letitých útrapách.
Když se konečně dostali do Sparty, čekal už na ně jenom spokojený život až do smrti. A dokonce i po ní - bohové je oba přenesli do
Élysia, kde žili dál věčně a bez starostí.
Helena zůstala od antických dob symbolem krásné záletné ženy, která byla opěvována, ale i zatracována a odsuzována
22. dubna 2007 v 18:39
Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků,
Titánů jménem
Ókeanos,
Koios,
Kríos,
Hyperíón,
Íapetos a
Kronos a Titánky jménem
Theia,
Rheia, Mnémosyné,
Foibé,
Themis a
Téthys.
Mnémosyné je matkou
Múz, devíti bohyň krásných umění a vědy. Jejich otcem byl sám nejvyšší bůh Zeus.
Podle některých pramenů ze
4. století př. n. l. byla jako Mnémosyné označována také jedna z řek v
Hádu, která byla protikladem řeky
Léthé. Mrtvé duše pijící z řeky Léthé zapomínaly po své reinkarnaci na svoje předchozí životy, proto bylo zasvěcencům doporučováno pít z řeky Mnémosyné. Tato zmínka mohla být součást
orfické nebo
eleusinské mytologie.
22. dubna 2007 v 18:36
Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:
- Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
- Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
- Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
- Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
- Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
- Terpsichoré - tanec; mívala lyru
- Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
- Úrania - astronomie; mívala globus
- Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, naopak to viděli staří
Řekové. Oni prý chápali sochařství a malířství spíše jako řemeslo. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem
Meleté - "Pečlivost",
Mnémé - "Paměť" a
Aoidé - "Zpěv". Ale tak už to v bájích a mýtech chodí.
Vystupovaly většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Byly ušlechtilé a krásné jako bohyně, žily s bohy na
Olympu, ale také pobývaly u pramenů v
Boiótii či na
Parnasu. Bylo samozřejmé, že milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl
Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války
Area, ten se k nim choval velice nerudně.
Působily vždy blahodárně, přinášely harmonii, pomáhaly novým osadníkům najít klid a domov. K lidem byly laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům, ti všichni byli jejíich oblíbenci. Propůjčovaly jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo urazil nebo se nad ně chtěl povyšovat. Tak se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci
Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh
Zeus zase zahubil thráckého krále
Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.
22. dubna 2007 v 18:34
Hermův kult v řecké mytologii
Hermovi byla připisována úloha v mnoha oblastech:
- na začátku byl Hermes považován za boha plodnosti
- později jako posel přenášel poselství bohů lidem a doprovázel duše zemřelých do podsvětí kde vládl bůh Hádés
- jako božský posel byl bohem cest a poutníků, ale také obchodníků a atletů
- Hermes byl zbožňován i zloději a básníky a považován za jejich patrona a ochránce; jako vynálezce lyry platil jako bůh hudby
- byl také bohem snů a magie
- je také označován za ochránce slunečního znamení býka
22. dubna 2007 v 18:33
Láska nejvyššího boha
Dia jí přinesla mnoho strastí:
Diova manželka
Héra vzplála strašnou nenávistí. Požádala o pomoc bohyni země
Gaiu a ta jí z donucení přísahala, že Létó nenajde na zemi místečko, kde by mohla porodit. A tak Létó prchala a nemohla najít útočiště. Stalo se, že nějací venkované ji odehnali od pramene vody, za to byli potrestáni tím, že byli proměněni v žáby.
Poté na ni Héra poslala strašného hada
Pýthóna, na útěku před ním se Létó dostala až k chudému neúrodnému ostrovu
Délos, který se odtržený od mořského dna zmítal na vlnách. Bylo to tedy místo, na něž se přísaha bohyně Gaie nevztahovala. Jakmile na něj Létó vstoupila, zázrakem z moře vystoupily dvě skály a zahradily
Pýthónovi i Délu další cestu. Vládce moří
Poseidón poté ostrov zakotvil k mořskému dnu.
To už se blížil čas porodu. Bohyně Létó trpěla v bolestech, protože Héra zatajila bohyni
Eileithýii, patronce šťastných porodů, že se čas blíží. Až se bohyni
Iris podařilo tajně ji přivést. Hned poté na hoře Kynthu porodila Létó
Diovi dvě děti, boha slunce a světla
Apollóna a bohyni lovu
Artemidu.
Létó byla svými dětmi milována, takže není divu, že se jí Apollón a Artemis zastali před vyvyšováním a pýchou
Niobé, manželky thébského krále
Amfíona. Ta se na bohyni vyvyšovala tím, že porodila a vychovala sedm synů a sedm dcer, takže je mnohokrát bohatší než bohyně Létó se svými dvěma potomky. Tato pýcha byla krutě potrestána. Apollonovými šípy zemřelo ve chvíli všech sedm synů a poté Artemis stejným způsobem zahubila šest dcer. Poslední dcera a matka Niobé zkameněly.
Když Niobin manžel Amfíón spolu se svým bratrem
Zéthem vytáhli k pomstě proti Apollónově svatyni v
Delfách, rozezlený bůh proklál svými šípy i hruď obou bratrů.
22. dubna 2007 v 18:13
Její práce
Artemis se narodila jako první a pomáhala své matce při bratrově porodu; proto byla tato bohyně pokládána za
panenskou ochránkyni matek, Artemis Eileithyia. Byla vyzbrojena
lukem a
šípy. Mohla stejně jako její bratr
Apollón rozdávat smrtelníkům náhlou smrt nebo nemoc, avšak stejně mohl a i nemocné uzdravovat. Podle jedné báje si bohyně ve svých třech letech vyprosila od otce Dia dary pro svůj osud: věčné panenství, luk a šípy, který by byly stejné jako zbraně Apollónovy, družinu mořských
nymf a družinu říčních nymf, které by pečovaly o její oděv a psy, až nebude lovit; přála si mít šafránový rudě lemovaný lovecký oděv.
22. dubna 2007 v 18:12
V umění je Apollón často stavěn do protikladu s
Dionýsem, neboť je spojován s
harmonií, řádem a rozumem, kdežto Dionýsos, bůh vína, s
emocemi a
chaosem. Řekové však učili, že se tato božstva navzájem doplňují, neboť jsou bratry.
13. dubna 2007 v 16:09
13. dubna 2007 v 16:09
Byly tři:
- Aglaia byla nejmladší, nazývána "Skvělá" nebo "zářící krásou". Některé zdroje uvádějí, že byla Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
- Eufrosyné - "Dobromyslná" nebo "Blaženost". Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
- Thaleia - "Kvetoucí", byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako "bohatá" nebo "hojná, vydatná"
Známá jsou i další jména:
- Charis - manželka boha ohně Héfaista
- Pásithea - stala se manželkou boha spánku Hypna
- Kléta a Faenna - byly uctívané ve Spartě
- Thalló, Auxó a Hégemoné - byly uctívané v Athénách
Charitky byly půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytovaly mnohá dobrodiní. Téměř vždy byly ve společnosti jiných bohů, zejména
Afrodíty,
Dionýsa,
Apollóna a
Múz. Ochraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění.
Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, např. v
Orchomenu. Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:
- vždy ve trojici - jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
- drží se vždy za ruce - dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
- vyjadřují radost - tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
- jsou mladé - vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
- mají průsvitné roucho - dobrodiní se nebojí pohledu
13. dubna 2007 v 16:08
Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa byla tato
titánka dcerou bohyně
Eurynomé a hada
Ofióna. Společně s titánem
Kríem byli přiděleni planetě
Marsu. S Diem měla údajně dceru
Afrodítu (o té však zase jiná verze praví, že se zrodila z mořské pěny). Tato verze je uváděna
Homérem.
V
Illiadě Afrodíta odešla k Dióně poté, co byla zraněna při ochraně svého syna
Aenea, bojujícího na straně Trojanů před
Diomédem. V této epizodě se zdá být Dióna ekvivalentem
Rhey - matky Země, kterou Homér umístil na
Olymp. Indoevropské jméno Dione ve skutečnosti neznamená nic víc než jednoduše titul:
Bohyně, etymologická ženská forma jména
Zeus. Římská
Diana má podobný etymologický význam, ale není nijak spojená s Diónou.
Později je Afrodíta někdy v Iliadě zmiňována jako "Dionaea", či dokonce jako "Dione", nebo jen "bohyně" (Peck 1898). U starověkých věšteb od Dia v
Dodoně, je uváděna více Dione než
Héra jako bohyně trávící svůj čas s Diem, jak nám ukazuje mnoho dochovavších se děkovných nápisů.
Ačkoliv Dióna není u
Hesioda řazena mezi Titány, objevuje se namísto toho v jeho díle
Theogonia v dlouhé řadě
Ókeanoven, naproti tomu
Apollodorus ji mezi Titány zahrnuje (1.1.3 a 1.3.1).
Starobylý král
Tantalos z
Lýdie měl Dióne za svou choť. Římský spisovatel
Hyginus ([[
Báje]] 82, 83) tvrdí, že Dióna je dcerou
Atlanta a matkou
Pelopa,
Niobé a
Brotea, které měla spolu s Tantalem. Podívejte se také na
Ovidiovy Proměny a
Pausania 3.22.4. Jestliže jeho manželkou byla bohyně, pak to ospravedlňuje jeho autoritu jako pozemského, viditelného manžela bohyně.
13. dubna 2007 v 16:07
Afrodíté je řecká
bohyně lásky, v římské mytologii se nazývala
Venuše.
Podle některých bájí byla dcerou
Diovou a
Dióninou, podle jiných bájí se vynořila nahá z mořské pěny, které se Zeus dotkl bleskem; proto byla nazývána také
Anadyomené, "Vynořující se". V lastuře doplula k ostrovu
Kythéra, kde byl postaven její první chrám. Kythéra však byl chudičký ostrov, a proto si zvolila za své sídlo ostrov
Kypr; podle něho dostala příjmení
Kypris. Další její přízviska pocházejí podle měst Pafu, Kniihu a Amathúntu, v nichž jí byly zasvěceny početné chrámy.
Afrodíté měla kouzelný pás, který každého podmanil její moci. Zeus ji určil za choť kulhavému bohu
Héfaistovi, pravým otcem jejich tří dětí však byl bůh války
Áres - Afrodíté mu porodila syny
Foba a
Deima, kteří byli věrnými průvodci svého pravého otce, a dceru
Harmonii. Klamaný manžel dlouho nevěděl o nevěře své ženy; bůh slunce
Hélios však Héfaistovi prozradil pravdu. Žárlivý pošetilec předstíral cestu na svůj zamilovaný ostrov
Lémnos a překvapil milence ve svém manželském loži. Spoutal je sítí ukovanou z
bronzu, jemnou jako pavučina, a svolal bohy, aby viděli zradu.
Nepochodil však, neboť se mu bohové vysmáli a ani Zeus mu nepomohl. Sličný
Hermés vyznal svůj obdiv a lásku Afrodítě, a ta se mu odměnila. Zplodila s ním syna
Hermafrodíta. Ani vládce moře
Poseidón nevyšel naprázdno, když se zaručil Héfaistovi za odpykání Árésovy viny. Afrodíté mu porodila dva syny,
Rhoda a
Hérofila. Bohyně rozdávala svou lásku dále a s Áreem měla dalšího syna
Eróta. Zeus ji chtěl ztrestat a vzbudil v ní lásku ke smrtelnému
Anchísovi, kterému porodila
Aineia.
Sama Afrodíté však tvrdě postihla každého, kdo ji urazil nebo pohrdal láskou. Její vinou zahynula krásná
Myrrha, zneužita vlastním otcem, králem Kinyrem. Plod této hříšné lásky
Adónis, pak byl milencem Afrodítiným i vládkyně podsvětí
Persefony. Záletná bohyně chtěla vzbudit Adónidovou žárlivost a podvedla ho s Bútem, účastníkem výpravy
Argonautů, kterému darovala syna
Eryka, krále
Sicílie.
Afrodíté Pontia, Mořská, nezachránila
Leandra, který byl milencem její krásné kněžky Héry ve svatyni v Séstu. Pro pohrdání láskou zahubila nelítostně i
Sísyfova syna
Glauka. Nešťastný
Hippolytos doplatil na své uctívání bohyně
Artemidy, kterým byla uražena Afrodíté.
Zasáhla do mnoha dalších osudů smrtelníků, některým i pomáhala, jako
Iásonovi a
Théseovi, zabránila
Achilleovi, když chtěl zneuctít mrtvolu svého soka
Hektora. Byla to však právě ona, která pomáhala
Paridovi, aby získal lásku nejkrásnější ženy, královny Heleny, i když za to byla nakonec zbořena staroslavná Trója; tak bylo zaplaceno vítězství bohyně nad jejími soupeřkami, bohyní
Hérou a
Pallas Athénou v zápase o zlaté jablko pro nejkrásnější z nich.
Afrodíté byla symbolem vrcholné krásy, nesčetněkrát zobrazeným největšími umělci. Nejkrásnější byla
Praxitelova socha bohyně v knidské svatyni. Afrodíté byla symbolem lásky čisté i smyslné. Proto se stala i matkou
Priápovou, kterého zrodila bohu vína
Dionýsovi.
13. dubna 2007 v 16:06
Persefona, též Persefoné nebo Persefoneia - (latinsky Proserpina) - dcera nejvyššího boha
Dia a bohyně
Démétry, manželka vládce podsvětí
Háda.
Persefona byla krásná dívka, snad právě proto ji
Zeus slíbil za ženu svému bratru
Hádovi, bohu podsvětí. Její matka
Démétér o tom to slibu nic netušila. Těšilo ji sledovat svou krásnou dceru ve hrách s vílami, těšit se z krásných květů. Právě v takové chvíli se před ní jednou otevřela země, z propasti se vyřítil se svým vozem
Hádés, dívku strhl na vůz a ujížděl pryč. Než se někdo stačil vzpamatovat, byla pryč.
Výkřiky zoufalé Persefony nic nepomáhaly. Vůz projížděl kolem jezera, kde žila vodní víla Kyané, ta pochopila, co se děje a zrazovala boha
Háda, aby dívku neunášel a vyžádal si svolení její matky. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou.
Zoufalá matka dlouhé dny čekala na návrat své dcery a hledala ji v širokém okolí. Hledala až v okolí
Etny, celých devět dní prohledávala zemi i moře. Všude se vyptávala, jestli někdo dívku neviděl, až desátého dne zvěděla od bohyně měsíce
Hekaté, že slyšela úzkostný křik, ale zloděje nepoznala.
Démétér se vrátila na Sicílii a dostala se až k vodnímu prameni a proměněná Kyané vynesla na hladinu pás, který Persefoně během únosu sklouzl do vody.
Démétér propadla zoufalství, ale také hněvu a hrozila, že zanevře na všechny lidi, ona jako bohyně plodné Země rozbije všechny pluhy, zničí pole i stáda a nechá lidem poznat, co je hlad.
Slyšela to víla
Arethúsa a ta jí řekla, kde Persefona je, proti své vůli, smutná a plačící.
Démétér se vyděsila, nemohla se z té hrozné zvěsti vzpamatovat. Postupně se ale rozhodla, že navštíví
Dia a poprosí ho o navrácení dcery. Pokud Zeus neporučí svému bratru
Hádovi, bude se dívat, jak svět hyne hladem. Zeus ji uklidňoval, že dceři bude manželství s bohem ke cti, ale nakonec slíbil, že Persefona se bude moci vrátit na svět pokud v podsvětí nepozřela žádný pokrm. Nato
Zeus povolal boha
Herma, aby ji doprovodil do podsvětí.
Hádés vyslechl příkaz
Dia a dovolil Persefoně vrátit se na zem a zatímco se ona radovala, vtiskl jí do úst jadérko granátového jablka a tím si zajistil její věrnost provždy. Jako by se nic nestalo, připravil zlatý vůz, zapřáhl koně a
Hermés s Persefonou nastoupili. Než se vůz rozjel, malý mužík z podsvětí řekl, že Persefona v podsvětí jedla a nesmí už vyjít ven. Dala se do pláče, nabrala vodu, mužíka jí pokropila a ten se změnil v sýčka, posla špatných zpráv.
Zarmoucená
Démétér opět hrozila, zničila úrodu, všude byl hrozný hlad.
Zeus k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv, ale ona zůstala neoblomná. A tak Zeus musel sjednat dohodu mezi
Hádem a
Démétrou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny roku bude na zemi se svou matkou.
A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky,
Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro.
Antičtí umělci zobrazovali Persefonu buď jako přísnou vládkyni podsvětí nebo jako krásnou a mladou dívku. Z novodobých zobrazení je nejznámější sousoší
- Hádés unáší Persefonu od Lorenza Berniniho (z let 1621 1622, dnes v římské Ville Borghese) a
- obraz Únos Persefony od Niccola Dell´Abbate (z doby kolem r. 1560, dnes v pařížském Louvru
- stejnojmenný obraz Josepha Heinze z konce 16. stol., který byl ve sbírkách Pražského hradu, je nyní v Drážďanské galerii.
13. dubna 2007 v 16:05
Héfaistos byl ošklivý a slabý hned po svém narození. Vlastní matka ho pro jeho nedokonalost svrhla z
Olympu. Zachránily ho bohyně
Thetis a
Eurynomé, které ho i vychovaly. Jednou pak Héra zjistila, že překrásný šperk, který měla Thetis, vytvořil Héfaistos. Přivedla proto Héfaista zpět na Olymp a zařídila mu bohatě vybavenou kovárnu s dvaceti měchy. Héfaistos se tak se svou matkou smířil a jednou, když se jí statečně zastával proti Diovi, srazil ho jeho otec podruhé z Olympu. Héfaistos padal celý den a když konečně dopadl na ostrov
Lémnos ( někdy uváděn jako - Limnos ), zlomil si obě nohy a velmi potřeboval pomoc obyvatel, kteří ho vlídně přijali.
Často bývá srovnáván s bohyní
Pallas Athénou. Je velmi zručným kovářem, který zhotovuje mistrná díla, nevyrovná se však Pallas Athéně duchem, který je hlavním základem umění. Héfaistos má dílny pod
Etnou, kde vládne základnímu prvku kovářského řemesla, ohni. Jeho pomocníky jsou Kratos (síla) a Biá (Násilí). Pallas Athéna předčila Héfaista nejen duchem, ale i svou ladností - Héfaistos byl belhající se mrzák, kterému se bohové často vysmívali. Přece však Héfaistos, zdánlivě nemotorný a slabý, vystavěl bohům jejich nádherné paláce na Olympu, zhotovil zbroj největšího hrdiny
Achillea, brnění jednoho z předních řeckých reků
Dioméda a na výzvu Diovu vytvořil z vody a země bytost
Pandoru. Podle Odysseje byla manželkou Héfaistovou bohyně
Afrodíté, která ho podváděla s bohem
Áreem. Když pak Héfaistos milence překvapil a zavolal bohy, aby viděli tuto nevěru, sklidil opět jen výsměch a Afrodíté zůstala stejná.
Héfaistos nejvíce miloval ostrov Lémnos (do dnešních dnů se zachovaly zbytky města, pojmenovaného právě po Héfaistovi - Ifaistia ), kde byl též soustředěn jeho kult. Na jeho počest se konaly v
Athénách, kde stojí dodnes jeho chrám ( Héfaisteion / Hephaisteon - chrám se nápadně tyčí nad korunami stromů v rohu Agorá a připomíná zmenšeninu
Parthenonu, jemuž zároveň konkuruje jako jeden z nejlépe udržovaných řeckých chrámů ), slavnosti Héfaista a Chalkeia.
Héfaistos byl zobrazován v pracovní haleně (exomis), která pravou ruku nechávala zcela volnou, s kovářskou zašpičatělou čapkou na hlavě a s odznaky své profese - kleštěmi a kladívkem - v rukou.
Když
Prométheus kradl bohům oheň, bylo to právě z Hefaistovy dílny.
Artefakty vytvořené Héfaistem
13. dubna 2007 v 16:04
Podle pozdějších bájí bylo žen toho jména více a pomáhaly Héře, která jako ochránkyně manželství sesílala ženám šťastný porod. Někdy dokonce s Hérou splývají nebo Héra sama je nazývána Eileithýí.
Héra v několika případech zasáhla do práce Eileithýie, například zabraňovala jí při pomoci bohyni
Létó, když přiváděla na svět syna
Apollóna. Nebo Héra způsobila, že
Héraklés se nenarodil jako první toho dne, kdy věštba bohyně
Áté slibovala prvnímu novorozenci vládu nad všemi muži. Místo toho uspíšila příchod na svět
Eurystheovi, kterému později musel Héraklés sloužit a splnit pro něho řadu nesplnitelných úkolů.
13. dubna 2007 v 16:04
Podle
Homéra byla dcerou nejvyššího boha
Dia a jeho manželky
Héry, podle některých pozdějších (zejména římských) autorů ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus
Athénu.
Na
Olympu měla významnou funkci: nalévala bohům
nektar, nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína a podávala
ambrosii, jídlo bohů, které propůjčovalo mládí, krásu i nesmrtelnost a působilo jako balzám.
Největší hrdina řeckých mýtů
Héraklés si ji vyvolil za manželku poté, co byl přijat mezi bohy na Olymp. Hébé mu pak dala syny jménem
Alexiaros a
Aníkétos.