Bohové
22. dubna 2007 v 20:18
Athéna je v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia. Je to bohyně moudrosti a vítězné války, ochránkyně statečnost, práva, spravedlnosti a umění. V pozdějších dobách byla ztotožňována se svým římským protějškem Minervou. //<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skr"; showTocToggle(); } //]]>
Původ
O jejím původu je známo mnoho mýtů:
- Podle Pelasgů se bohyně Athéna narodila v Libyi, nedaleko jezera Tritónis. Tam ji našly tři libyjské nymfy a ujaly se jí. Jako malé děvčátko prý nešťastnou náhodou při hravém zápasu s oštěpem a štítem zabila svou přítelkyni Palladu a na její památku přiřadila její jméno před své.
- podle Hellénův byl Athéniným otcemPallas, okřídlený kozlí obr, který se ji později pokusil znásilnit. Stáhla ho z kůže, udělala si z ní aigidu, jeho křídla si připjala k ramenům a jeho jméno připojila ke svému. Podle jiné verze však je aigida z kůže Gergony Medúsy ; tuto kůži stáhla poté, co Perseus uťal Medúsinu hlavu.
- podle další z verzí byl jejím otcem Ítónos, král stejnojmenného města
- jiný zdroj tvrdí, že Athéna byla dcerou Poseidíona, že se ho však zřekla a byla adoptována Diem, kterého o to požádala
- asi nejrozšířenější je však toto: když Zeus zatoužil po Titánce Métidě, ta mu v různých proměnách unikala, nakonec však byla polapena a otěhotněla. Objevila se však věštba, že se narodí moudrá dcera a bude-li mít Métis další dítě, pak to bude statečný syn a ten svrhne Dia stejně jako on svrhl svého otce Krona. A tak Zeus raději Métidu spolkl, takže od té doby ji nikdo nespatřil. Po čase přišla na Dia krutá bolest hlavy (stalo se to u jezera Tritón). Na pomoc přispěchal bůh Hermés, donutil Héfaista nebo Prométhea přinést klín a palici. Těmi udělali do Diovy lebky skulinu a z ní vyskočila Athéna v plné zbroji.
Povaha, působení
Přesně podle věštby byla Athéna zosobněná moudrost a síla. Byla Diovou nejoblíbenější dcerou, rád s ní rozmlouval, nic před ní neskrýval, vždy jí ve všem vyhověl. Athéna si jeho přízně považovala, neustále byla v jeho blízkosti. Nikdy také nezatoužila po žádném jiném bohu nebo muži. Přes svůj původ, krásu a vznešenost se nikdy neprovdala a zůstala Athénou Panenskou (řecky Athéna Parthenos).
Bohyně války
Byla jednou z nejmocnějších bohyň. Na rozdíl od boha zuřivé války Area byla Athéna bohyní války moudře a rozvážně vedené, vždy končící vítězstvím, ovládala taktiku a strategii. O její radu prosili moudří náčelníci. Řekové ji ctili jako "Athénu ve zbroji" (Athéna Enoplos) nebo jako "Athénu vyzývající k boji" (Athéna Promachos). Také byla zvaná Athénou Vítěznou (Athéna Níké). Byla vždy ochránkyní Řeků, nejmilejší jí byli však Athéňané. Vždy chránila města, která měla v chrámech její sošky, tzv. palladia. Dokud bylo palladium v chrámu, město bylo nedobytné. Jedno vzácné palladium bylo i v Tróji na hradě Pergamu a teprve poté, co je Odysseus a Diomédes ukradli, mohla být Trója dobyta.
Ochránkyně lidí
Athéna však byla i bohyní života v míru, ochránkyní práva i sněmů, dávala městům i lidem blahobyt, ochraňovala děti a nemocné. Athéňanům darovala olivu, byla zakladatelkou a ochránkyní řeckého zemědělství.
Ochraňovala také umění a umělecké práce, naučila ženy příst a tkát, pomáhala stavitelům chrámů, muže naučila řemeslům jako zlatnictví, kovářství, barvířství. Chránila lidi, kteří jí přinášeli oběti.
Athéna sama vynalezla pluh, hrábě, uzdu, jho,loď i válečný vůz. Také hliněný hrnec, trubku a flétnu. Byla velmi milosrdná, u hrdelního soudu na aeropagu v případě vyrovnaných hlasů soudců vždy hlasovala pro osvobození obviněného.
Héfaistos, Erichthonios
Její vzezření vzbuzovalo respekt, byla štíhlá a urostlá, zobrazovaná někdy v dlouhé říze, většinou však ve zbroji. Na hlavě nosila přilbici, v pravé ruce měla kopí, v levé štít aigidu(též egidu), na něm připevněnou hlavu hrůzné Medúsy. Často ji provázela sova, symbol moudrosti, znak města Athén.
Zbroj si nejprve půjčovala od Dia, ale v době trojské války si nechala vytepat vlastní. Požádala o to samotného Hefaista, božského kováře, který však nechtěl za práci peníze, ale její přízeň. Pokusil se ji znásilnit, ale Athéna se vytrhla a sémě dopadlo na zem a oplodnilo matku zemi. Nikdo si očekávané dítě nechtěl vzít na starost a odpovídat za jeho výchovu. Athéna se ho ujala a chlapec byl pojmenován Enrichtónios. Dítě ukryla do posvátného košíku, ten svěřila Aglauře, nejstarší dceři athénského krále Kekropa, a nařídila jí, aby dítě přísně střežila. Kekrops byl synem matky země a narodil se jako napůl člověk, napůl had a stejně tak vypadal Erichthonios, takže se předpokládalo, že Kekrops je jeho otcem. Když Aglauros a její sestry Hersé a Pandrosos už nedokázaly zkrotit svou zvědavost a košík otevřely. Když uviděly dítě s hadím ocasem místo nohou a vedle něj ležel obrovský had, v panické hrůze se vrhly z athénské Akropole do propasti. Erichthonios se později stál zakladatelem Athén, založil kult bohyně Athény a přikázal světit na počest bohyně Athény slavnost panathénají.
Vliv a činy bohyně Athény
- s Diem bojovala s Giganty, sama zabila Enkelada a Pallanta
- pomáhala Argonautům při jejich dlouhé cestě za zlatým rounem
- když se později dostala s bohem moří Poseidónem do sporu o vládu nad Attikou, měl právě král Kekrops rozhodnout, čí dar městu je cennější: Athéna zvítězila, protože darovala městu olivovník, zatímco Poseidón nechal vytrysknout pramen slané vody.
- provázela Persea v jeho boji proti Gorgonám
- rekovi Bellerofontovi dala uzdu, aby mohl ovládnou okřídleného koně Pégasa
- Když ji urazil trojský princ Paris tím, že ji nepřiznal prvenství ve sporu o jablko "té nejkrásnější", pomstila se mu tím, že byla na straně Achájců a pomohla jim zvítězit nad Trójou
- Když se Diomédes - její ctitel - dostal v bitvě do úzkých, sama sedla do jeho válečného vozu a zachránila ho
- radila Epiovi při stavbě trojského koně
- Pomohla ithackému králi Odyseovi dostat se zpět do vlasti a porazit přesilu nepřátel
- když thébský věštec Teiresiás podle jedné verze mýtu spatřil nedopatřením Athénu nahou, ona ho za trest stihla slepotou, ale zároveň mu dala schopnost rozumět řeči ptáků. K tomu mu věnovala zvláštní slepeckou hůl, která jej bezpečně vedla a darovala mu též hodně dlouhý život
- jiný byl případ Arachné, která soupeřila s Athénou ve tkaní - za tuto pýchu ji bohyně tvrdě potrestala, proměnila ji v pavouka
Podobných příběhů byla celá řada a v nich Athéna nikdy své věrné neopustila. Pomáhala vždy Řekům, zejména Athéňanům a později i Římanům, kteří ji rovněž ctili pod jménem minerva.
22. dubna 2007 v 20:16
Semelé, také Semela, byla dcera thébského krále
Kadma a jeho manželky
Harmonie. Její sestrou byla
Ínó, manželka orchomenského krále
Athamáse, macecha jeho dětí
Frixa a
Hellé.
Semelé byla krásná tak, že si ji oblíbil nejvyšší bůh
Zeus. Často ji na zapřenou navštěvoval, což se brzy dozvěděla jeho manželka
Héra a rozhodla se manželovu milenku zničit. Proměnila se ve stařenu a navštívila Semelu, poslouchala její vyprávění a její pochybnosti, zda její milenec je opravdu bůh. Stařena ji navedla, aby si vyžádala důkaz. Má boha požádat, aby se ukázal v celé své božské kráse a síle, i se svými blesky a hromy. Když se
Zeus opět ukázal, prosila ho Semelé o splnění jednoho přání.
Zeus se zapřísahal a teprve potom vyslechl přání. Znal všechny důsledky, ale svou přísahu nemohl zrušit. Vystoupil do výše, shlukla se mračna, spustilo hromobití a
Zeus s malým bleskem sestoupil ke
Kadmovu domu. Vyšlehl plamen, blesk Semelé okamžitě usmrtil a zapálil dům.
Semelé nosila
Diovo dítě, jemu přišla na pomoc laskavá Země, zachránila ho, nechala vyrůst hustý břečťan, ten ho skryl. Zeus si dal dítě zašít do boku a až přišel čas, narodil se chlapec, který dostal jméno
Dionýsos. Zpočátku o něj pečoval sám
Zeus, později chlapcova teta
Ínó a nakonec lesní víly.
Když
Dionýsos dospěl, stal se bohem vína a vinařství. Osvobodil svou matku z podsvětí a vzal ji k sobě na
Olymp. Tam žila až do konce světa pod novým jménem
Thyoné.
22. dubna 2007 v 20:15
Dionýsos - (
latinsky Dionysus, Bacchus) je v
řecké mytologii synem nejvyššího boha
Dia a jeho milenky
Semely. Je bohem vína a nespoutaného veselí. Původně byl i bohem úrody a plodnosti.
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skr"; showTocToggle(); } //]]>
Původ
Narodil se v
Thébách, ale uvádí se také
Naxos,
Kréta, Élis a další místa. Když se žárlivá manželka
Héra dozvěděla, že její manžel
Zeus přivede na svět dítě se svou milenkou
Semelé, dcerou Thébského krále
Kadma, rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Navštívila ve změněné podobě Semelu a přesvědčila ji, že se má ujistit o tom, že její milenec je skutečně bůh. Ať ho požádá, aby se před ní objevil v celé své božské nádheře. Protože jí Zeus předem slíbil splnit jakékoliv přání, objevil se před ní opravdu s celou parádou, se všemi svými blesky a hromy. Následky byly hrozné - jeden blesk zapálil Kadmův palác, plameny zasáhly Semelu a ta předčasně porodila. Pomoci jí už nebylo, ale Zeus zachránil dítě, nechal kolem něj vyrůst šlahouny břečťanu, které ho uchránily. Potom si dítě nechal zašít do boku a sám ho donosil. V pravý čas se syn "podruhé" narodil a dostal jméno Dionýsos.
Posel bohů
Hermés předal chlapce do výchovy Semelině sestře
Ínó, která byla manželkou orchomenského krále
Athamanta. Netrvalo dlouho a dopátrala se toho Héra, seslala na Athamanta šílenství, ve kterém on zabil své syny, ale Dionýsa Hermés zachránil. Pak ho vychovávaly nymfy v jeskyni porostlé révou. Odtud později přinesl lidem první sazenici vína. Dal ji
Íkariovi, athénskému pastýři a naučil ho, jak vyrábět z hroznů víno.
Povaha, působení
Dionýsos se se svou družinou, v níž byl
Silénos - jeho učitel,
Satyrové a Mainady (známější jako
Bakchantky podle latinského jména Bakchus), vydal na tažení světem - přes Egypt, Indii, Frýgii, Thrákii, Boiótii - tam všude šířil bujné veselí, ale své protivníky nešetřil. Dionýsa a jeho opojný nápoj totiž lidé přijímali se smíšenými pocity i s bázní. Thrácký král
Lykúrgos ho chtěl vyhnat ze země a byl potrestán slepotou, pomatením mysli a smrtí. Podobně thébský král
Pentheus zahynul rozsápán rozlícenými Bakchantkami. Dcery orchomenského krále zešílely a nakonec byly proměněny v ptáky. Špatně dopadli také piráti, kteří na své lodi Dionýsa a jeho družinu převáželi a chtěli ho zajmout. Bůh vína nechal loď zarůst révou, vesla proměnil v hady a loď zahnal na širé moře a z pirátů udělal delfíny.
Mezi olympskými bohy
Po svém vítězném tažení světem se na ostrově
Naxu Dionýsos oženil s
Ariadnou, dcerou krétského krále
Mínóa (když ji tam zanechal athénský princ
Théseus, ač jí předtím sliboval manželství). Dionýsos poté usedl po pravici nejvyššího boha
Dia na
Olympu. Sestoupil do podsvětí, vyvedl svou matku Semelé na Olymp a dal jí nové jméno Thyóné.
Zeus daroval Dionýsovi palác a bohyně Héra se musela s novým stavem věcí smířit.
Slavnosti a uctívání
Dionýsova tažení světem byla provázena hlučným veselím, hrála bouřlivá divoká hudba. Provázeli ho nejen Silénové, Satyrové a Bakchantky, ale také
Kentauři,
nymfy i
Múzy. Dionýsos dostával stále nová jména - Bakchos - třeštící, Bromios - bouřící, Lénios - ochránce lisu a mnohá další.
Dionýsos nebyl jenom bohem vína, ale také bohem veškerého růstu v přírodě, rozdával básnické a věštecké nadšení, přinášel i zdraví, nemocným zjevoval ve snu léčebné prostředky. K jeho poctě se konaly mnohé velkolepé bouřlivé slavnosti. Řekové ho ctili jako ochránce ovocných stromů a keřů, uctívali ho jako původce píle, dovedností a pracovitosti v pěstování plodin. Oceňovali i to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena zásada "ničeho příliš".
Postupem času však se slavnosti začaly měnit v bouřlivější, účastníci upadali mnohdy do extáze, tažení byla divoká a nespoutaná. Oficiální slavnosti se v
Athénách konaly několikrát do roka, nejvýznamnější byly "velké dionýsie" koncem března. Končily obvykle velkým závěrečným představením se sborem pěvců v kozlích kůžích, zpěvy s doprovodem tance.
22. dubna 2007 v 19:33
Stala se manželkou spartského krále
Tyndarea. Když ho bratr Hippokoón vyhnal ze
Sparty, král Thestios mu poskytl útočiště. Léda byla krásná jako bohyně, Tyndareós se jí také líbil, tak uzavřeli manželství. Když Hippokoón zahynul v souboji s
Héraklem, přestěhovali se zpět do Sparty.
Tam Léda porodila čtyři děti:
Kastór a
Klytaimnéstra byli potomky Tyndareovými,
Polydeukés a
Helena však měli jiného otce - nejvyššího boha
Dia. Ten se předtím neúspěšně pokoušel Lédu svést, ale nakonec se musel změnit v labuť, aby se mu to podařilo.
Nutno podotknout, že všechny čtyři její děti jsou významnými postavami řecké mytologie
22. dubna 2007 v 19:30
Pollux (Polydeukés) byl dle řeckých bájí jedním z Dioskúrů (
latinsky též
Gemini) neboli dvojčat - synů Lédy a
Dia, který na sebe vzal podobu labutě. Kult Dioskúrů byl uctíván Lakónii a ve Velkém Řecku.
22. dubna 2007 v 19:29
Byla prý nejkrásnější dívkou v království a stala se členkou družiny bohyně lovu
Artemis. Netrvalo dlouho a objevil ji nejvyšší bůh
Zeus a aby ji získal, prý na sebe vzal podobu Artemis. Některé verze však hovoří o tom, že si ji vzal násilím.
Když Artemis zpozorovala, že Kallistó čeká dítě, vyhnala ji ze své družiny a Kallistó pak osamocena porodila v lese syna
Arkada. Toto jak se dozvěděla bohyně
Héra, Diova manželka, pomstila se za Diovu nevěru tím, že Kallistó proměnila v medvědici.
Arkas dospěl a lov se stal jeho vášní. Neštěstí nedalo na sebe dlouho čekat - na jednom lovu se vydal po stopě právě této medvědice. V poslední chvíli zakročil Zeus, zabránil vraždě matky a proměnil také Arkada v medvěda. Oba poté vyzvedl na nebeskou klenbu a proměnil je v souhvězdí Velkého a Malého medvěda, které dnes nazýváme Velký a Malý vůz.
22. dubna 2007 v 19:28
Kallistó byla nejkrásnější dívka v
Arkádii. Byla jednou z dívek z družiny bohyně lovu
Artemis. Vyhlédl si ji nejvyšší bůh
Zeus a svedl ji, prý dokonce násilím, a ona porodila syna Arkada. Jakmile na ní Artemis zpozorovala, že čeká dítě, rozzlobila se a Kallistu proměnila v medvědici.
Po mnoha letech chtěl Arkas právě tuto medvědici na lovu zabít. Zabránil tomu Zeus, proměnil v medvěda i jeho a oba je vyzvedl na oblohu a umístil je v souhvězdí Velkého a Malého medvěda, které se nyní nazývá Malý a Velký vůz.
Arkada až do našich dob připomíná jméno Arkádie, jak byl po něm nazván kraj lykosúrský. Obyvatelé se nazývají Arkaďané a jsou proslulí klidným pastýřským životem.
22. dubna 2007 v 19:27
Záletný nejvyšší bůh
Zeus se zamiloval do kněžky Íó a před svou žárlivou manželkou
Hérou ji skryl v podobě krávy. Ovšem Héra zjistila, jak se věci mají a Dia přemluvila, aby jí krávu daroval. Nechala ji potom hlídat stookým pastýřem
Argem.
Zeus poslal boha
Herma, aby pastýře zabil. Poté Héra poslala na začarovanou Íó velkého ováda, který ji zahnal až severozápadnímu moři, které bylo po ní nazváno mořem Iónským. Tam však pouť Íó neskončila, prchala před ovádem na východ, zastavila se u skály, k níž byl přikován
Titán Prométheus. Ten jí poradil, aby se uchýlila do
Egypta.
Skutečně se jí podařilo dosáhnout cíle. Na břehu
Nilu porodila
Epafa,
Diova syna, který se později stal prvním egyptským králem. Íó se v Egyptě dostalo božských poct.
22. dubna 2007 v 19:27
Kromě toho, že byl Diovým synem, zapsal se do mýtů také v příběhu
Faethonta, syna boha slunce
Hélia. Když totiž Epafos vyslovil pochyby, jestli je Faethón božského původu, mladík požádal boha slunce, aby mu na jeden dovolil řídit nebeské spřežení po vysoké klenbě. Marné bylo přesvědčování Héliovo, že to nemůže zvládnout, nemá zkušenosti a bude se ve výškách bát.
Faethón se nedal odradit, vyrazil do výšek a neovládané spřežení letělo nejprve vysoko až ke hvězdám, potom nízko nad zemí a tropilo obrovské škody. To nemohl dopustit nejvyšší bůh Zeus a aby zabránil nejhoršímu, srazil svými blesky Faethonta do hlubin.
22. dubna 2007 v 19:26
Královská dcera byla tak krásná, že se do ní zahleděl sám
Zeus. Věděl, že ráda a často chodívá se svými družkami na pastviny královských stád. Aby oklamal svou manželku
Héru, proměnil se v pěkného bílého býčka, krotkého, mírného, s malými růžky. Európa si ho hned povšimla, překonala obavy, podala mu trs trávy, pohladila ho. Býček se položil na bok do trávy a pohledem ji přímo zval k posezení. Európa neodolala. Jakmile usedla, býček s ní pomalu šel k moři, poté do něj vstoupil a brouzdal se při kraji. Za chvíli ale postoupil a než se Európa vzpamatovala, plul na širé moře. Břeh se rychle vzdaloval a Európa byla vyděšená. Držela se ho za rohy, volala na své přítelkyně, plakala, ale marně. Zeus přeplaval moře a na velikém ostrově
Krétě se proměnil zpět v boha. Európa mu dala tři syny :
Mínoa, který se později stal krétským králem, syna
Sarpédona, který se stal králem v Lykii a
Rhadamantya, pozdějšího člena podsvětního soudního tribunálu. Z vůle
Dia se Európa provdala za krétského krále
Asteriona.
Její jméno nebylo nikdy zapomenuto, připomíná ji navždy název světadílu
Evropa.
Její bratři se jmenovali
Kadmos,
Foiníx,
Kilix,
Fíneus a Thasos. Když byla Európa unesena, její otec byl nešťastný a vyslal všechny své syny, aby sestru hledali a bez ní se domů nevraceli. Bratři bloudili světem, ale marně. Domů se nevrátili. Stejně neúspěšný byl nejstarší z nich,
Kadmos. Obrátil se na věštírnu v
Delfách, kde dostal odpověď. Až vyjde z Delf, uvidí mladou jalůvku, tu bude následovat. Kam si ona lehne do trávy, má Kadmos založit nové město a to bude jeho novým domovem. Stalo se a Kadmos jalůvku následoval po velkém kuse světa. Když ulehla do trávy, vzdal díky bohům a chtěl vzdát oběť vládci nebe i země. Když jeho služebníci šli pro živou vodu, v jeskyni v hlubokém lese narazili na hrozného draka, oblíbence boha války
Area. Drak služebníky zahubil.
Kadmos šel v jejich stopách, spatřil místo tragédie a zaútočil statečně na draka velkým balvanem, oštěpem napuštěným jedem a nakonec ho udolal kopím.
Zjevila se mu bohyně
Athéna, jeho ochranitelka a řekla mu, aby zoral půdu, zasil dračí zuby. Z nich vyroste lid jeho budoucího království. Když to
Kadmos učinil, z brázd se vynořovali ozbrojení muži, kteří se vzájemně pobili, zůstalo jich naživu jenom pět. Přidružili se ke Kadmovi a on s jejich pomocí založil na tom místě slavné město
Théby. Za zabití draka musel Kadmos několik let sloužit
Areovi a teprve potom se mohl ujmout vlády.
Dodnes je mýtus o únosu Európy předmětem zájmu učenců i archeologů. Stále se udržuje přesvědčení, že na
Krétě je třeba hledat počátek evropské kultury a Krétu mnozí považují za "největší záhadu dějin".
Mýtus o Európě lákal umělce po celá tisíciletí.
- z antických obrazů je nejzachovalejší Únos Európy, nástěnná malba v Pompejích (dnes v neapolském Národním muzeu)
- z dob renesance je slavný Únos Európy od Tiziana (kolem r. 1559, dnes v Bostonu)
- stejnojmenný obraz Paola Veronese (po r. 1555, dnes v Dóžecím paláci v Benátkách)
- snad nejlepší Únos Európy je od Rembrandta (z r. 1632, dnes v Berlínských státních muzeích.
22. dubna 2007 v 19:25
Rhadamanthys - (latinsky Rhadamanthus) - syn nejvyššího boha
Dia a jeho milenky
Európy.
O jeho životě se mnoho neví, jen to, že nikde nevládnul. Snad byl učitelem
Héraklovým, byl prý spravedlivý a moudrý. Jemu se připisuje výrok, že "na ránu je správné odpovědět ranou".
Po své smrti Rhadamanthys spolu s bratrem
Mínóem a statečným a rovněž spravedlivým
Aiakem soudcem v podsvětí. Tvořili podsvětní soudní tribunál, před nějž předstupoval každý ze zesnulých. Tribunál určoval místa: v
Elysiu spravedlivým; nespravedlivé předávali k potrestání bohyním pomsty
Erínyiím;a ty, zbylou většinu těch, kteří nebyli ani dobří ani zlí, ponechávali v podsvětí jako stíny bez těla.
S Rhadamanthyovým jménem je spojena zajímavost, že zavedl přísahu.
22. dubna 2007 v 19:25
Když
Zeus spatřil Európu, dceru sídónského krále
Agénora, zamiloval se do ní a v podobě zlatého býka ji sváděl, unesl ji na Krétu a zplodil s ní tři syny: Mínós se stal králem krétským,
Sarpédon králem v Lykii a
Rhadamanthys členem podsvětního soudního tribunálu v
Hádově říši.
Mínós udržoval přátelské vztahy s řeckými městy, zejména s
Athénami, takže když se tam pořádaly hry, zúčastnil se jich také jeho syn Androgeos a zvítězil. To však neunesl athénský král
Aigeus a snad z řevnivosti, snad úkladně ho zavraždil. Bohové potrestali Athény morem a suchem a Mínós proti nim vytáhl se silným vojskem. Za usmíření museli athéňané zaplatit krutou daň - každý devátý rok museli na Krétu poslat sedm
panen a sedm
paniců, kteří byli předhozeni
Mínótaurovi.
Tuto strašnou obludu, netvora s lidským tělem a býčí hlavou porodila králova žena Pásifaé právě v době válečného tažení. Svedl ji posvátný bílý býk. Královna byla za takovou nevěru krutě potrestána, pro netvora vybudoval řecký stavitel a vynálezce
Daidalos mohutný
labyrint v
Knóssu. Tam Mínótaurus žil až do třetího opakování athénských obětí, kdy ve skupině mladých lidí připlul také
Théseus, syn krále Aigea a ten zabil Mínótaura s pomocí lásky krétské princezny Ariadny a jejího pověstného klubka nití se také šťastně z labyrintu vrátil. Ariadnu vezl Théseus do Athén jako budoucí manželku, ale nestalo se tak. Podle jedné verze dali bohové Ariadně najevo, aby Thésea nenásledovala, podle jiné ji Théseus spící zanechal na ostrově
Naxos. Ariadna se vzápětí provdala za boha
Dionýsa, Théseus si později vzal její sestru Faidru. Prý ani jedno z těch manželství nebylo šťastné.
Štastně neskončil ani život Daidalův, kterého král Mínós držel na Krétě, aby bylo tajemství labyrintu uchováno. Jenže Daidalos sestrojil křídla pro sebe i malého syna
Íkara a opustili Krétu
vzduchem. Při tomto letu však Íkaros přes všechna varování vyletěl vysoko ke slunci, to rozpustilo
vosk, křídla se rozpadla a Daidalos se utopil v moři, které se po něm nazývá moře Ikarské.
Ani Mínós neskončil dobře. Při zuřivém pátrání po Daidalovi se za ním vypravil na
Sicílii i se svým loďstvem. Daidalos ale údajně byl připraven: do Mínóovy koupelny zavedl tajné potrubí, kterým vpustil do vany vařící vodu a to způsobilo jeho smrt.
Báje o Mínóovi je zřejmě více než mnohé jiné postavena na historických událostech i osobě, což dokazují
archeologické objevy
20. století, kdy
anglický archeolog
Arthur Evans objevil v roce
1900 na pahorku Kefala Čelebi několik
kilometrů od krétského hlavního města
Íraklión trosky obrovského paláce. Práce pokračovaly celou polovinu století a přinesly překvapivé vzácné nálezy, potvrzující příběh z řecké mytologie.
22. dubna 2007 v 19:24
Královská dcera Danaé byla tak krásná, že přitáhla pozornost nejvyššího boha
Dia a ten si přál mít s ní syna. Její otec však pro to neměl pochopení, hlavně proto, že věštba pravila, že zahyne rukou syna své dcery. Proto ji uvěznil hluboko pod zemí, aby ji ukryl před všemi muži. Ovšem Zeus to překonal ve své všemohoucnosti tak, že se k ní přiblížil v podobě zlatého deště, pronikl zdmi jejího vězení a po patřičné době se stal otcem syna
Persea.
Když se o tom dozvěděl její otec, řešil to hrozným činem. Do velké truhlice zavřel svou dceru i vnuka a hodil ji do moře. Vlny je odnesly k ostrovu
Serifos a tam je vylovil rybář
Diktys, bratr serifského krále
Polydekta. Ten se ujal Danaé a když mu řekla, že její syn je Diův potomek, věnoval jí všechnu péči a pozornost. Nabízel jí všechno možné, ale Danaé jeho pozornosti i přízeň odmítala. Když už jeho královská trpělivost docházela, chtěl se jí zmocnit i násilím, avšak Perseus už byl v té době dost silný, aby svou matku ubránil.
Polydektés se chtěl Persea zbavit, takže ho neustále provokoval, nejčastěji tím, že pochyboval o jeho božském původu. To vyústilo do slibu Perseova, že podá důkaz splněním nějakého nadlidského úkolu a sám neprozřetelně slíbil, že třeba přinese hlavu hrozné
Gorgony Medúsy. A tak se Perseus vydal do neznámých dalekých končin, překonal řadu obtížných nástrah, získal si pomoc a důležité pomůcky od různých bohů, až se nakonec dostal k Medúse a maje na paměti všechny dobré rady, souboj s Medúsou vyhrál, a s hlavou příšery se vracel na Serifos.
Byl také nejvyšší čas, protože matka se už skrývala před Polydektem v Diově chrámu, obklíčeném královskými vojáky. Král čekal v hodovní síni, kdy mu ji přivedou. Místo toho se objevil Perseus a ohlásil splnění úkolu. Král byl nejprve vyděšeně překvapen, potom však označil Persea za lháře a žádal o předložení důkazu. Tím ale vyslovil poslední přání svého života, protože Perseus odvrátil zrak, vytáhl hlavu Medúsy a v tu chvíli byli Polydektés a jeho družina proměněni v kámen.
Poté Perseus svou matku osvobodil a vrátili se do rodného
Argu. Vládu nad Serifem přenechali Diktyovi, bratru bývalého krále. Když se však král
Akrisios, Perseův děd, dozvěděl, že se Danaé se synem vrací, opustil rychle Argos a hledal útočiště v Larisse. Ale dávná věštba ho stejně dostihla. V Larisse se konaly velké sportovní hry, zúčastnil se jich také Perseus a když soutěžil v hodu diskem, jeho disk se odchýlil z dráhy, trefil Akrisia a zabil ho.
Perseus se poté vydal do světa za svými dalšími dobrodružstvími. Danaé na hradě žila šťastně až do své smrti.
22. dubna 2007 v 19:23
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skr"; showTocToggle(); } //]]>
Původ
Králi
Akrisiovi z
Argu předpověděla
věštba, že ho zabije jeho vlastní vnuk. Král se o svůj život bál a tak poručil ať jeho dceru Danaé zavřou do sklepení, kde nebude v kontaktu s žádným mužem. Ale Diovi bylo Danaé líto a tak se do sklepení dostal v podobě zlatého deště. Danaé se narodil syn a ten dostal jméno Perseus.
Když se Akrisios o vnukovi dozvěděl, společně s Danaé ho zavřel do sudu, který pustil na širé moře. Dopluli na ostrov
Serifos a tam je našli rybáři, kteří je odvedli ke králi ostrova
Polydektovi. Král si je v zámku ponechal.
Dobrodružství s Gorgonami
Když Perseus vyrostl, byl silný a tak se král obával o svůj trůn. Proto ho poslal za
Medusou, strašlivou ženou
Gorgonou s
hady místo vlasů a ohavným obličejem. Medusa je smrtelná, ale její sestry jsou nesmrtelné. Král řekl Perseovi aby přinesl její hlavu, ale ať se má na pozoru, protože kdo se na ní podívá ihned hrůzou zkamení.
Cestou mu
Athéna dala
meč z
adamantinu, kterým lze Medusu zabít a štít tak lesklý, že se v něm vše odráží jako v
zrcadle a tak se může na Medusu podívat aniž by zkameněl. Od
nymf dostal kouzelnou mošnu která se přizpůsobí velikosti věci, které se do ní vloží, okřídlené střevíce pomocí kterých může uletět jejím sestrám a
Hádovu přílbu neviditelnosti. Když přišel na místo, uťal Meduse hlavu a ostatním dvěma Gorgonám zmizel.
Cestou zpět zabloudil a potkal
Giganta Atlanta, který držel nebeskou klenbu. Nevěřil Perseovi, že má Medusinu hlavu a tak mu jí Perseus ukázal. Atlás padl na zem a od té doby tam leží pohoří se jménem
Atlas.
Andromeda
Dále se cestou zastavil v
Aithiopii, kde vládl král
Kéfeus a královna
Kassiopeia. Země byla prokleta
Poseidónem a každý den z moře vycházela tříhlavá obluda
Kétó a požírala nevinné občany. Podle věštby bylo nutné obětovat jí královu dceru
Andromedu a proto ji nechali přivázat na pobřeží. Perseus ji našel, porazil obludu s Medusinou hlavou a Andromedu dostal za ženu. Andromedin bývalý nápadník
Fíneus se na Persea rozzlobil a tak ho Perseus nechal zkamenět. Společně s Andromedou odplul zpět na ostrov kde vyrůstal. Král nevěřil, že hlavu přinesl a tak mu ji Perseus ukázal. Perseus se společně s Andromedou stali vládci této říše.
Naplnění věštby
Jednou spřátelené království pozvalo Persea na sportovní hry. Perseus neštastnou náhodou vrhl disk do diváků a ten trefil nějakého starce, o kterém zjistili že to byl jeho děd. Bývalý král
Akrisios zemřel a věštba se tak naplnila.
Závěr
Výzbroj vypůjčenou od
Athény Perseus vrátil a daroval bohyni i hlavu Medusy.
22. dubna 2007 v 19:09
Antiopa - (latinsky
Antiope) je v
řecké mytologii jméno několika ženských postav.
Antiopa z Théb
Byla dcerou thébského krále
Nyktea.Proti otcově vůli se s ní oženil sikyónský král Epopeus. Nykteus s ním proto neúspěšně válčil a na smrtelné posteli žádal svého bratra
Lyka, aby ho pomstil. Lykos uspořádal výpravu na
Peloponnés, zbořil město
Sikyón a krále Epopea zabil.
Antiopa byla tak krásná, že upoutala nejvyššího boha
Dia a tohoto mileneckého vztahu se narodili bratři
Amfíón a
Zéthos. Ze strachu před svým manželem pohodila dvojčata v lese (podle jiných pramenů je však v lese nechal Antiopin strýc Lykos na nátlak své manželky
Dirké). Našel je pastýř, vzal je k sobě a dal jim vychování i vzdělání. Vyrostli v urostlé mládence, byli ale každý jiný: Amfíón byl jemný a mírný, miloval hudbu, zatímco Zéthos byl silák, miloval lov a zápas. Přesto žili spokojeně spolu a nic netušili o svém původu.
Po smrti krále Nyktea nastoupil na thébský trůn jeho bratr Lykos. Jeho manželka Dirké Antiopu nenáviděla a tak jí připravovala nejhorší ústrky a utrpení a nakonec ji uvrhla do vězení. Po dlouhé době jí Zeus dopomohl k útěku do hor.
Možná náhodou, možná z božské vůle, dostala se právě k pastýři a svým synům. Než si mohli všechno vysvětlit, objevila se Dirké, v které vzplála stará nenávist a prohlásila, že ta žena je uprchlá otrokyně. Poručila bratrům, aby ji chytili, přivázali k rohům býka a nechali ji usmýkat. Bratři nechtěli, ale nakonec museli královnin rozkaz poslechnout. V poslední chvíli promluvil pastýř, řekl, že je to jejich matka. Bratři v hněvu nad připravovaným zločinem Dirké krutě potrestali stejným způsobem, jaký ona připravovala pro Antiopu - divoký býk ji usmýkal k smrti.
Antiopa a její synové se vrátili do
Théb. Na domluvu od boha
Herma upustili od potrestání krále Lyka, darovali mu život, ale z města ho vyhnali. (Také je možné, že ho zbavili vlády a zabili ho, jak to líčí jiná verze příběhu.) Ujali se vlády a dali se do zvelebování města a do stavby bytelných hradeb.
Antiopa - vůdkyně Amazonek
Nejznámější nositelkou tohoto jména byla vůdkyně
Amazonek. Zajal ji hrdina
Héraklés, když plnil úkol pro mykénského krále
Eurysthea a vypravil se k
Amazonkám, aby získal pás královny
Hippolyty pro Eurystheovu dceru.
Intrikami bohyně
Héry tam došlo k ozbrojenému střetu, v němž Amazonky utrpěly porážku. Jejich vůdkyně Antiopa byla zajata a Héraklés ji daroval svému příteli
Théseovi, ten si ji odvedl do
Athén a údajně se s ní oženil. Když Amazonky táhly do Athén, aby svou družku osvobodily, Antiopa - zamilovaná do Thésea - se postavila po boku svého muže proti nim a nakonec v boji zahynula.
Antiopa z Makedonie
Další nositelkou tohoto jména byla manželka makedonského krále Piera, který svým dcerám dal jména devíti
Múz. Domýšlivé dívky vyzvaly Múzy k soutěži, kterou samozřejmě prohrály a byly poté proměněny ve straky
22. dubna 2007 v 19:08
Antiopa byla tak krásná, že upoutala nejvyššího boha
Dia a tohoto mileneckého vztahu se narodili bratři
Amfíón a Zéthos. Ze strachu před svým manželem pohodila dvojčata v lese (podle jiných pramenů je však v lese nechal Antiopin strýc
Lykos na nátlak své manželky
Dirké). Našel je pastýř, vzal je k sobě a dal jim vychování i vzdělání. Vyrostli v urostlé mládence, byli ale každý jiný: Amfíón byl jemný a mírný, miloval hudbu, zatímco Zéthos byl silák, miloval lov a zápas. Přesto žili spokojeně spolu a nic netušili o svém původu.
Po smrti krále Nyktea nastoupil na thébský trůn jeho bratr
Lykos. Jeho manželka
Dirké Antiopu nenáviděla a tak jí připravovala nejhorší ústrky a utrpení a nakonec ji uvrhla do vězení. Po dlouhé době jí Zeus dopomohl k útěku do hor.
Možná náhodou, možná z božské vůle, dostala se právě k pastýři a svým synům. Než si mohli všechno vysvětlit, objevila se Dirké, v které vzplála stará nenávist a prohlásila, že ta žena je uprchlá otrokyně. Poručila bratrům, aby ji chytili, přivázali k rohům býka a nechali ji usmýkat. Bratři nechtěli, ale nakonec museli královnin rozkaz poslechnout. V poslední chvíli promluvil pastýř, řekl, že je to jejich matka. Bratři v hněvu nad připravovaným zločinem Dirké krutě potrestali stejným způsobem, jaký ona připravovala pro Antiopu - divoký býk ji usmýkal k smrti.
Antiopa a její synové se vrátili do
Théb. Na domluvu od boha
Herma upustili od potrestání krále Lyka, darovali mu život, ale z města ho vyhnali. (Také je možné, že ho zbavili vlády a zabili ho, jak to líčí jiná verze příběhu.)
Společně se ujali vlády a dali se do zvelebování města a do stavby bytelných hradeb. Oba bratři se příkladně zapojili do práce, každý podle svých schopností. Silák Zéthos nosil těžké balvany, kterými (prý) nepohnuli ani
Titáni, a z nich budoval vskutku nedobytné hradby. Naopak Amfíón, který neoplýval fyzickou silou, vložil své umění. Tak nádherně hrál na svou zlatou lyru, dar boha
Apollóna, že kameny poslušně vstávaly a ukládaly se na svá místa do hradeb. Sláva a oblíbenost obou bratří se rozšířila daleko za hranice města.
Oba bratři také měli podobný osud v tom, že jejich manželky stihlo velké neštěstí.
Zéthovou manželkou byla
Aédón, jejíž nezkrotná závist ji v šílené zaslepenosti přivedla až k zabití synáčka
Ityla. Když potom srdceryvně naříkala,
Zeus ji proměnil ve slavíka a ona svého syna oplakává a každé jaro ho žalostně volá.
Amfíón si vzal za manželku
Niobé, dceru sipylského krále
Tantala. Měli spolu sedm synů a sedm dcer, ale všechny jim je zahubili bůh
Apollón a bohyně
Artemis za to, že jejich matka se rouhala a vyvyšovala nad samotnou bohyni. Samotná Niobé zkameněla v sochu, jejíž oči stále roní slzy.
Král Amfíón spolu se svým bratrem Zéthem napadli Apollónovu svatyni v
Delfách, ale Apollón jejich útok odrazil a oba proklál svými šípy. (Opět je zde jiná verze, podle níž se po smrti svých dětí i manželky Amfíón sám proklál mečem.)
22. dubna 2007 v 19:07
Antiopa byla tak krásná, že upoutala nejvyššího boha
Dia a z tohoto mileneckého vztahu se narodili bratři Amfíón a
Zéthos. Ze strachu před svým manželem pohodila dvojčata v lese (podle jiných pramenů je však v lese nechal Antiopin strýc
Lykos na nátlak své manželky
Dirké). Našel je pastýř, vzal je k sobě a dal jim vychování i vzdělání. Vyrostli v urostlé mládence, byli ale každý jiný: Amfíón byl jemný a mírný, miloval hudbu, zatímco Zéthos byl silák, miloval lov a zápas. Přesto žili spokojeně spolu a nic netušili o svém původu.
Po smrti krále Nyktea nastoupil na thébský trůn jeho bratr Lykos. Jeho manželka Dirké Antiopu nenáviděla a tak jí připravovala nejhorší ústrky a utrpení a nakonec ji uvrhla do vězení. Po dlouhé době jí Zeus dopomohl k útěku do hor.
Možná náhodou, možná z božské vůle, dostala se právě k pastýři a svým synům. Než si mohli všechno vysvětlit, objevila se Dirké, v které vzplála stará nenávist a prohlásila, že ta žena je uprchlá otrokyně. Poručila bratrům, aby ji chytili, přivázali k rohům býka a nechali ji usmýkat. Bratři nechtěli, ale nakonec museli královnin rozkaz poslechnout. V poslední chvíli promluvil pastýř, řekl, že je to jejich matka. Bratři v hněvu nad připravovaným zločinem Dirké krutě potrestali stejným způsobem, jaký ona připravovala pro Antiopu - divoký býk ji usmýkal k smrti.
Antiopa a její synové se vrátili do
Théb. Na domluvu od boha
Herma upustili od potrestání krále Lyka, darovali mu život, ale z města ho vyhnali. (Také je možné, že ho zbavili vlády a zabili ho, jak to líčí jiná verze příběhu.)
Společně se ujali vlády a dali se do zvelebování města a do stavby bytelných hradeb. Oba bratři se příkladně zapojili do práce, každý podle svých schopností. Silák Zéthos nosil těžké balvany, kterými (prý) nepohnuli ani
Titáni, a z nich budoval vskutku nedobytné hradby. Naopak Amfíón, který neoplýval fyzickou silou, vložil své umění. Tak nádherně hrál na svou zlatou lyru, dar boha
Apollóna, že kameny poslušně vstávaly a ukládaly se na svá místa do hradeb.
Sláva a oblíbenost obou bratří se rozšířila daleko za hranice města, ba až za Egejské moře. Tam našel Amfíón svou manželku
Niobé, dceru sipylského krále
Tantala. Měli spolu sedm synů a sedm dcer, ale všechny jim je zahubili bůh
Apollón a bohyně
Artemis za to, že jejich matka se rouhala a vyvyšovala nad samotnou bohyni. Niobé zkameněla v sochu, jejíž oči stále roní slzy.
Král Amfíón spolu se svým bratrem
Zéthem napadli Apollónovu svatyni v
Delfách, ale Apollón jejich útok odrazil a oba proklál svými šípy. (Opět je zde jiná verze, podle níž se po smrti svých dětí i manželky se sám proklál mečem.)
22. dubna 2007 v 19:05
Byla proslulá krásou, takže není divu, co ji potkalo. Když její manžel vyřizoval válečnické záležitost, využil toho nejvyšší bůh
Zeus, vzal na sebe podobu Amfitryóna a vstoupil do její ložnice. Brzy nato se vrátil její manžel a byli také spolu. Když se poté narodila dvojčata, údajně první na svět přišel
Héraklés, syn Diův a chvíli po něm
Ífiklés, prý syn Amfitryónův. Celý život potom řešili otázku, zda Alkména byla či nebyla svému manželovi nevěrná.
Později byl Amfitryón zabit, stalo se to, když Hérakla doprovázel do jeho prvního boje. Alkména se provdala za Diova syna
Rhadamanthya, bývalého Héraklova učitele. Tím se stala švagrovou krétského krále
Mínóa.
22. dubna 2007 v 19:03
Dvanáct úkolů
1. zabít nemejského lva
- Bylo to obrovské zvíře s neprůstřelnou kůží. Když dorazil do Nemeie, nenašel nikoho, kdo by mu ukázal cestu nebo stopy. Lev vyhubil nebo zahnal všechny lidi z okolí. Dlouho pátral v lesích i kopcích, až narazil na stopu. Vystřelil na lva šípy, ale ty se jenom odrazily od kožichu a neublížily. Vzal na lva meč, ale ten se ohnul. Pak se rozmáchl svým kyjem, trefil lva do čenichu a ten zalezl do jeskyně se dvěma vchody. Héraklés uzavřel jeden vchod, druhým do jeskyně vstoupil, chytil lva za hlavu a tak ho svíral, až se lev udusil. Mršinu poté přinesl do Mykén. Úkol mu zabral třicet dní a přišel prý při něm o jeden prst. Eurystheus udivený a vyděšený mu provždy zakázal vstup do města, výsledky svých úkolů měl předvádět před branami. Nechal si zhotovit mosaznou nádobu, tu zahrabali do země a král se do ní před příchodem Hérakla ukrýval.
2. zabít lernskou Hydru
- Hydra žila v doupěti a řádila v hluboké bažině. Byla příšerná - psí tělo a devět hadích hlav, jedna z toho nesmrtelná. Její dech a pach byl jedovatý. Bohyně Athéna přivedla Hérakla k doupěti a radila střílet na příšeru hořící šípy. Tak donutil Hydru vylézt. Pak se ji pokoušel chytit, roztloukal jí hlavy kyjem, ale z každé rozbité vyrostly dvě nové. Na pomoc Hydře přilezl z bažiny obrovský krab, který štípal do nohou. Héraklés povolal na pomoc Ioláa, ten zapálil od jedné strany les, upaloval Hydře hlavy a poté už nové nerostly. Pak usekl Héraklés i nesmrtelnou hlavu, zahrabal ji pod velký kámen a ještě si ve žluči namočil hroty šípů, které později způsobovaly smrtelná zranění. Eurystheus odmítl uznat splnění úkolu, protože Ioláos podával louče.
3. chytit kerynejskou laň
- Těch laní bylo pět, byly rychlé, měly mosazná kopýtka a zlaté paroží. Kdysi bohyně Artemis čtyři z nich sama odchytila a zapřáhla je do svého vozu. Ta poslední volná laň prý pustošila pole. Héraklés chtěl laň chytit, aniž by použil násilí nebo ji poranil. Stopoval ji neúnavně po celý rok, prošel daleké kraje. Nakonec ji dostihl celou vyčerpanou, vystřelil na ni šíp, kterým jí probodl čistě obě přední nohy. Pak teprve ji chytil a nesl ji na ramenou až do Mykén. Bohyni Artemis se omluvil a vinu za lov laně shodil na Eurysthea, jehož úmyslem bylo poštvat bohyni proti Herkulovi.
4. polapit erymanthského kance
- Obrovské zvíře pustošilo široký kraj a děsilo vše živé. Héraklés ho měl donést živého. Cestou se zastavil u Kentaurů a tehdy zabil několik Kentaurů a nešťastnou náhodou trefil otráveným šípem Cheiróna, kterému nebylo pomoci. Přál si zemřít, ale nemohl, protože byl nesmrtelný. Později si s ním svůj osud smrtelníka vyměnil hrdina Prométheus a Cheirón se dostal na oblohu do souhvězdí Kentaura. Poté se vydal za kancem. Hlasitým pokřikem ho vyznal z houští, zahnal ho do hluboké závěje, skočil mu na záda a spoutal ho řetězy. Poté ho na ramenou živého odnesl do Mykén. Shodil ho u tržiště, zatímco Eurystheus byl schovaný v sudu. Na nové úkoly Héraklés nečekal, protože se právě shromažďovali Argonauti na svou plavbu do Kolchidy, a připojil se k nim.
5. vyčistit Augeiův (Augiášův) chlév
- Král Augeiás měl taková stáda dobytka, která z něj udělala nejbohatšího muže na světě. Navíc bohové zařídili, že stáda byla plodná a odolná vůči všem nemocem. Stáje, ohrady a dokonce přilehlá pole byla vrchovatě zanesena hnojem, který se léta nevyvážel. Když Eurystheus tento úkol zadával, představoval si Hérakla, jak roky ručně čistí chlévy. Ale Héraklés obhlédl situaci a prohlásil, že když mu Augeiás dá desetinu stád, bude večer práce hotová. Ten se zasmál a kývl. Nato Héraklés prorazil na dvou místech ohrady, změnil tok dvou blízkých řek Alfeios a Péneios a jejich proud se prohnal ohradami, stájemi a okolními poli. A práce byla večer hotova. Augeiás se začal vytáčet a dohadovat, že úkol byl zadaný Eurystheem a potom ještě zapíral, že by desetinu stád slíbil. Zasedl soud, v něm Augeiův syn Fýleus dával za pravdu Héraklovi a Augeiás je oba vyhnal ze země. A co víc - Eurystheus práci neuznal, protože prý si Augeias Hérakla najal. Vše mělo dohru po letech - Héraklés zničil jeho království, krále zabil a na jeho místo dosadil jeho syna.
6. zbavit zemi stymfálských ptáků
- Byli to velcí ptáci jako jeřábi nebo ibisové, ale měli mosazné zobáky, pařáty a křídla. Jsou zasvěcení bohu války Areovi. Žili nad stymfálskou bažinou, ve velkých hejnech vzlétali do vzduchu a zabíjeli lidi a zvířata tím, že nechali padat mosazné peří a zároveň vylučovali jedovatý trus, který ničil porosty. Když Héraklés přišel plnit úkol, viděl, že z bažiny zaútočit nelze, protože člověka neunese a člun se na ni nedá spustit. Pomohla mu Athéna - dala mu kovová chrastítka a Héraklés stál na výběžku hory nebo vysoko na stromě a dělal tak hrozný hluk, že ptáci šílení hrůzou odlétali do dálek až k Černému moři. O tom je zmínka v příbězích Argonautů.
7. přivést divokého býka z Kréty
- Divoký býk byl dar boha moří Poseidóna krétskému králi Mínóovi, ovšem s podmínkou, že Mínós ho musí bohu obětovat. Mínós obětoval jiného býka a Poseidón za trest seslal na býka zuřivost, při níž býk pobíhal po ostrově a všechno ničil. Héraklés ho holýma rukama chytil a v dlouhém zápase zkrotil tak, že ho přivezl do Mykén. Eurystheus býka nejprve věnoval Héře, pak ho pustil na svobodu. Když býk později pustošil krajinu až v okolí Athén, zabil ho Théseus.
8. přihnat Diomédovy divoké koně
- Diomédes byl thrácký král, vládl bojovným Bistonům. Jeho stáje byly postrachem celé země. Kobyly (podle jiné verze hřebci) měli jména Podargos, Lamón, Xanthos a Deinos. Byli přikováni železnými řetězy k bronzovým žlabům a král je krmil masem svých hostů. Héraklés se cestou do Thrákie stavil u svého přítele, ferského krále Adméta a jeho manželky Alkéstis, kterou zachránil ze spárů smrti. Když poté dorazil do cíle, přemohl čeledíny, koně zahnal k moři a nechal je hlídat svým přítelem Abdérem. Pak spěchal odrazit útok Dioméda. To se mu podařilo, avšak přítele Abdéra divocí koně mezitím roztrhali. Sklíčený žalem přihnal koně do Mykén a Eurystheus je pustil na svobodu. Později pak byli nalezeni rozsápaní divokou zvěří.
9. přinést pás královny Amazonek
- Dcera krále Eurysthea zatoužila po zlatém pásu, který bůh Áres daroval královně Amazonek Hippolytě. Byl to tedy devátý Héraklův úkol. Vzal s sebou oddíl věrných přátel, což se hodilo, protože cestou v zemi krále Lyka zaútočili na království divocí Bebrykové a Héraklés je porazil. Za to mu byl Lykos vděčný a Héraklés si získal takovou slávu, že královna Hippolyta mu vyšla vstříc a chtěla mu dobrovolně svůj pás věnovat. Jenže Héřiny intriky rozšířily pomluvu, že Héraklés chce královnu zabít. Amazonky uvěřily, napadly Héraklovu skupinu, došlo k boji a v něm mnoho Amazonek přišlo o život, mnoho padlo do zajetí. Mezi nimi také Antiopa, kterou si vzal později za ženu Théseus. Královnin pás odevzdal Héraklés králi Eurystheovi a ten jej údajně věnoval chrámu bohyně Héry v Argu.
10. přihnat Géryonova stáda dobytka
- Další úkol byl přihnat nádherná velká stáda dobytka, které vlastnil Géryonés, obr s třemi těly. Jeho ostrov Eritheia ležel daleko na západě, kde země končila, tam Héraklés prorazil úzkou šíji a postavil u ní dva sloupy zvané "Héraklovy sloupy". Když ho pálilo právě zapadající slunce, vystřelil šíp na sluneční vůz boha Hélia a bůh se nerozzlobil, ale pomohl Héraklovi přeplout na ostrov. Tam se na něho vrhl pes Orthos a hlídač obr Eurytión. Oba byli za chvíli zabiti a potom i Géryonés. Daleká cesta domů byla také plná útrap, musel se vypořádat se silákem Erykem, protože mu ukradl krávu, potom přemoci obra Kákos|Káka, rovněž zloděje. Když už se zdálo, že cesta není daleká, seslala Héra na dobytek zuřivost, ten se rozeběhl a Héraklés měl plné ruce práce, aby stádo sehnal dohromady. Když je šťastný předával Eurystheovi, ten stáda obratem věnoval bohyni Héře.
11. přinést tři zlatá jablka ze zahrad Hesperidek
- Splnění předešlých úkolů trvalo osm let a jeden měsíc. Zahrada, kterou Hesperidky (též Hesperovny) opatrovaly bohyni Héře. Byly to dcery Titána Atlanta. Vzácnou zlatou jabloň střežil neúnavně bdělý drak Ládón, obtočený kolem stromu. Héraklés vyrazil na cestu, ale netušil, kde božská zahrada je a nikoho se nemohl doptat na cestu. Putoval dlouho mnoha zeměmi, až mu nymfy poradily vyhledat mořského boha Nérea a tam skutečně získal rady na cestu i na získání jablek. A brzy nato dorazil k Atlantovi, požádal ho, aby sám mu donesl jablka a nabídl se podržet za něj zatím nebeskou klenbu. Stalo se, ale napřed ještě musel Héraklés zastřelit šípem hrozného Ládóna. Netrvalo dlouho a Atlás se vrátil s jablky a nabízel se, že je sám donese Eurystheovi. Jenže Héraklés se nenechal přelstít, naoko souhlasil, jenom si prý potřebuje lépe podložit rameno, aby ho břemeno netlačilo. Vrátil klenbu Atlantovi, vzal jablka a rychle se vzdálil. Když jablka po několika měsících odevzdával králi, ten mu je vrátil zpátky. Héraklés je potom dal Athéně, ta je vrátila nymfám a tím vlastně zpět do Héřiných rukou.
12. přivést psa Kerbera z podsvětí
- Posledním úkolem bylo přivést strašného psa Kerbera z podsvětí. Jelikož Héraklés bez zaváhání přijal i tento úkol, získal si náklonnost a úctu bohů a hlavně jejich pomoc, zejména boha Herma a bohyně Athény. Nikdy předtím se nikdo živý z podsvětí nevrátil. Bůh Hermés ho dovedl k tajnému vchodu do podsvětí v blízkosti propasti Tainaru a tam se ho ujala Athéna a rychle procházeli krajinou stínů. Převozník zemřelých Charón, vyděšený podmračeným obrovským návštěvníkem, ho rychle převezl přes řeku Styx (byl prý za tuto výjimku bohem podsvětí Hádem rok spoutaný v okovech). Na druhém břehu stíny mrtvých zmizely, jenom Gorgona Medúsa a Meleagros zůstali poblíž, ale neublížili. Na další cestě u brány Tartaru našel Héraklés své přátele Thésea a Peirithoa přilepené na krutých křeslech. Thésea odtrhl a osvobodil, druhý tam však musel zůstat navěky. Ještě se dostal do sporu s pastýřem Hádových stád, až musela zakročit královna podsvětí Persefona. Potom už byl přijat samotným Hádem a když požádal o vydání Kerbera, Hádés si vymínil, že to musí zvládnout bez kyje a šípů. A tak Héraklés uchopil Kerbera za hrdlo s třemi hlavami, ze šíje vyrůstaly hadí ocasy s ostny, s dračí hlavou na konci. Tiskl ho vší silou. Kerberos se dusil a v poslední chvíli prosil o milost, takže Héraklés ho pustil a vzal ho s sebou na zpáteční cestu. Byla dlouhá a namáhavá, když však dorazili až do Mykén, král Eurystheus s očima plnýma hrůzy padl na kolena a prosil Hérakla, ať obludu rychle odvede zpět.
.
22. dubna 2007 v 18:50
Nejvyšší bůh
Zeus se do ní zamiloval a unesl ji na ostrov Oinoné. Tam mu porodila syna
Aiaka, který se v dospělosti stal králem toho ostrova. Ostrov dostal jméno Aigína a nazývá se tak dodnes.