Naposledy políbila jeho fotku.. (věděla, že už ho nikdy neuvidí..) a šla spát.. Dlouho nemohla usnout a v hlavě se jí honilo několik myšlenek.. Nakonec přecejen usnula..Něco se jí zřejmě zdálo.. Posadila se na postel, podívala se z okna a vydala se ke dveřím.. Zašmátrala na věšáku po klíčích, nikde.. Prošla celý byt, ale nevěděla kde je hledat.. Vzala tedy máminy klíče a nahmatala správný klíč na odemčení dveří.. Odstranila řetízek.. A vyšla náměsíčným krokem k nedaleké dálnici.. Naposledy si pozorně prohlédla nebe a vykročila naproti přijíždějícímu kamiónu.. Světla reflektorů, troubění a prudký náraz jí omráčil..
Najednou se jí zatemnělo před očima.. Cítila kapky deště propadájící jejím průhledným tělem, když přicházela k hlavním dveřím velkého domu.. (připomínal jí domy, které znala z horoů.. Několik pater vysoký jakoby zámek se starobylými okny a tmavou střechou) Podívala se na nápis nade dveřmi "SMRT".. Usmála se, vzala za kliku a dveře se hlučně otevřely do mrtvolného ticha.. Obdivovala staré sochy a portréty slavných zemřelých.. Vešla rovnou chodbou do velkého sálu z kterého vedlo několik dalších dveří.. Pozorně si prohlédla štítky aby věděla kam má zamířit.. "ZABITI NEHODOU" "ZAVRAŽDĚNI" "NEMOCNÍ" "STAŘÍ" "SEBEVRAHOVÉ" tam by měla jít, ale ona šla do dveří s napisem "ZABITI NEHODOU", kde by měla být osoba vyobrazená na fotce.. Rozešla se sebejistým krokem a předsoupila před další dveře a nápisy "UTONUTÍ" "AUTONEHODA" atd.. Vydala se směrem kde tušila, že by ho mohla najít.. Rozešla se dlouhou tmavou halou až k posledním dveřím.. Otevřela je.. Uviděla několik stejných jako je ona.. Ikdyž se trochu odlišovali.. Byli více průsvitní.. Všichni se na ní podívali zvláštním pohledem.. "Co tu chceš" "Sem nepatříš" "Hledám.." podívala se na všechny přítomné a hledala známou tvář.. Pohlédla na přírak podobající se tomu na fotce "..tebe" .."Bež, ještě máš čas.." "Ale já nechci.. Přišla jsem za tebou" "Ale ty ještě můžeš žít.. Já už ne.. Nevzdávej to.." "No právě.. Ty už ne.. A proto jsem to udělala" "Běž a žij" Znělo to jako rozkaz i prosba v jednom.. Podívala se znovu na jeho průhlednou tvář a do těch průhledných očí a pak se rozodla..
"Pane doktore, pane doktore.. V noci sem přivezli mou dceru, co je s ní..?" Ptá se její matka hned po tom co zjistila, že je jí dcera v nemocnici.. "Vaše dcera je..
Najednou se jí zatemnělo před očima.. Cítila kapky deště propadájící jejím průhledným tělem, když přicházela k hlavním dveřím velkého domu.. (připomínal jí domy, které znala z horoů.. Několik pater vysoký jakoby zámek se starobylými okny a tmavou střechou) Podívala se na nápis nade dveřmi "SMRT".. Usmála se, vzala za kliku a dveře se hlučně otevřely do mrtvolného ticha.. Obdivovala staré sochy a portréty slavných zemřelých.. Vešla rovnou chodbou do velkého sálu z kterého vedlo několik dalších dveří.. Pozorně si prohlédla štítky aby věděla kam má zamířit.. "ZABITI NEHODOU" "ZAVRAŽDĚNI" "NEMOCNÍ" "STAŘÍ" "SEBEVRAHOVÉ" tam by měla jít, ale ona šla do dveří s napisem "ZABITI NEHODOU", kde by měla být osoba vyobrazená na fotce.. Rozešla se sebejistým krokem a předsoupila před další dveře a nápisy "UTONUTÍ" "AUTONEHODA" atd.. Vydala se směrem kde tušila, že by ho mohla najít.. Rozešla se dlouhou tmavou halou až k posledním dveřím.. Otevřela je.. Uviděla několik stejných jako je ona.. Ikdyž se trochu odlišovali.. Byli více průsvitní.. Všichni se na ní podívali zvláštním pohledem.. "Co tu chceš" "Sem nepatříš" "Hledám.." podívala se na všechny přítomné a hledala známou tvář.. Pohlédla na přírak podobající se tomu na fotce "..tebe" .."Bež, ještě máš čas.." "Ale já nechci.. Přišla jsem za tebou" "Ale ty ještě můžeš žít.. Já už ne.. Nevzdávej to.." "No právě.. Ty už ne.. A proto jsem to udělala" "Běž a žij" Znělo to jako rozkaz i prosba v jednom.. Podívala se znovu na jeho průhlednou tvář a do těch průhledných očí a pak se rozodla..
"Pane doktore, pane doktore.. V noci sem přivezli mou dceru, co je s ní..?" Ptá se její matka hned po tom co zjistila, že je jí dcera v nemocnici.. "Vaše dcera je..
