Procházela se a přemýšlela o svém životě.. Jak se narodila.. Pousmála se.. Vzpomínala, jak byli všichni kolem šťastní a ona plakala.. Přišlo jí to k smíchu..Zasmála se a procházela se dál po cestě..Míjela maminku s kočárkem a vzpoměla si na sebe.. Také trávila s maminkou hodně času.. Když jí mamika vozila v kočárku.. Hrála si s ní a vyprávěla jí různé příběhy.. Jen tak jí vozila přírodou.. Byl to krásný pocit.. Celý svůj život milovala přírodu.. Ty stromy a keře... Musela se pousmát.. Pokračovala v cestě a zahlédla ňáký dva kluky kopající si s míčem.. Opět se pousmála.. Vzpoměla si jak si s Angelikou hrávaly s panenkama.. To byly časy.. To vlastně bylo předtím než jí život tak moc ublížil..Uslyšela křik.. Otočila se a uviděla holku křičící na svou mamku.. Vzpoměla si.. Byla taky taková.. A teď toho lituje.. Jak moc jí tímhle musela ubližovat.. A když pak zemřela.. Bylo jí pouhých patnáct a bylo toho tolik za co se jí chtěla omluvit.. Ale už nemohla.. Došla k lavičce a chtěla si sednnout.. zastavit se a zapomenout.. Jenže nemohla na lavičce ležel nějaký bezdomovec.. Dala mu stovku a znova si vzpoměla na kousek svého života.. Jak jí po maminčině smrti otec vyhnal z domu.. Vlastně ani nevěděla proč to udělal a nikdy nenašla odpověď.. Taky lehávala na lavičkách a byla terčem povyšujících se pohledů ostatních.. Byla tak šťastná když jí někdo dal jen korunu.. Jen jednu korunu a jí to udělalo takovou radost.. Ale pak se rozhodla, že takhle neskončí, že otci dokáže, že to zvládne.. Došla ke stánku s limonádou a vzpoměla si na sebe.. Taky takhle začínala a kolemjddoucí většinou vrhali jen špatné pohledy, ale našly se někdy dobré duše co jí pomáhaly.. Vylovila pár drobnejch a koupila si limonádu.. Popíjela a uviděla nějakou ženu.. Byla jak fackovaccí panák nějaké paničky.. Znovu si vzpoměla na sebe.. Jak dělala paní.. paní.. Zapoměla na ty strašné časy.. Zapomělaa na lidi které nenáviděla.. Procházela se dál a vyděla ženu v kostýmu.. Pospíchající.. Viděla jak jí na zem spadly všechny věci.. A zase začala vzpomínat.. Jak vykopla tu hnusnou, arogantní osbu a nastoupila na její místo.. Pousmála se.. Byly to krásné chvíle, když ta hnusná osoba zmizela z jejího života.. V tom okolo ní projelo auto.. Uplně jí vytrhlojejích myšleenek.. Otočila se a opět se pousmála.. Stoupala ve své kariéře výš a výš.. Pak se stala ředitelkou a jezdila ve stejných autech.. A to už dokázala co chtěla.. Usmála se.. Byla na vrcholu kariéry a neměla už proč žít.. Zase se pousmála, ale tentokrát tam byl už náznak lítosti.. Její procházka životem skončila.. Došla na hřbitov, prošla zdí a přešla tam kam patří.. Na druhý břeh řeky Osudu..

Ahojky, máš u mě diplom: http://liveee.blog.cz/0801/57-bleskovka