Znaly se už od malička, ale až tento rok z nich vznikla ta pravá, nerozlučná trojka. To odpoledne šly společně do kina a když skončil film, se smíchem (pohlcujícím jejich smutné, skryté osudy) se loučily. Každá směřovala "domů."
--------------------------------------------------------
Nejmladší z té trojičky byla malá, hnědooká brunetka. Mířila domů, ke své babičce. Rodiče ji dali do děcáku, když jí bylo asi pět. Babička, tehdy ještě energická žena, si ji vydobila u soudu.
Před dvěma lety se všechno změnilo. Dívka si našla skvělého kamaráda, do kterého se ale po čase zamilovala. Nevěděla, jak mu to říct, nechtěla jej ztratit. Ale nakonce se odhodlala. Jednou ho pozvala domů a tam to na něj vychrlila. Její kamarád na ni chvíli hleděl a pak se na ni vrhl. Znásilnil ji. Proč? Na to si dodnes ta dívka neumí odpovědět. Babičce to neřekla, měla dost problému i bez toho a poslední roky se spíše dívka starala o babičku než babička o ni.
Ještě toho roku se odstěhovaly do jiného města, ale dívka nemohla na svého kamaráda zapomenout. Věděla, že jí hrozně ublížil, pořád cítila tu bolest, tu bezmoc, ale zároveň jej stále milovala...
--------------------------------------------------------
Druhá z dívek, vysoká, krásná, štíhlá blondýnka se po kině vydala zdánlivě na trolejbus domů, ale v nejbližší uličce se ztratila. Potřebovala si dát svou dávku...
Před rokem našla úžasného muže. Měl jen jednu "chybu", byl ženatý. Říkal jí, jak moc ji miluje, že se kvůli ní rozvede... Za pár měsíců úžasných, krásných okamžiků dívce oznámil, že se svou ženou čeká dítě. Musí jejich vztah ukončit, nezvládal by obě. Přesně tak jí to řekl.
Dívka odešla z jeho bytu zničená a nemohla ani brečet, tak zamířila na jisté místo. Našla tam toho, koho potřebovala. Staršího spolužáka, o kterém se povídalo, že je dealer. Pro začátek jí prodal jen trávu, to jí ale nestačilo. Začala za ním chodit každý den a veškeré své peníze z brigád dávala za drogy. Postupem času začala šňupat heroin, dnes poprvé byla rozhodnutá, že si háčko píchne... Potřebovala se uklidnit... Dnes ráno viděla toho, co milovala, s kočárkem v parku.
--------------------------------------------------------
Poslední z trojice, nejobyčejnější, ne moc hezká holka šla domů. Čekala tam na ni její nejlepší kámoška, ještě lepší, než ty dvě, se kterýma byla dnes v kině.
Před více než rokem se jí začal líbit jeden kluk, před rokem si začala uvědomovat, že se asi zamilovala. Zadaný, hezký, starší kluk. Neměla šanci, byla si toho vědoma.
Nenáviděla se, najednou to s ní šlo z kopce, z veselé holky byla najednou prázdná hromádka a ta hromádka měla pocit, že nežije. Měla v sobě tak prázdno, že začala kreslit kříže, pak si jeden nůžkama vyryla do zápěstí. To nevěděla, kam vstupuje. Do světa krve, řezání, bolesti a prázdna, tentokrát totálního a trýznivého.
I ten večer potřebovala cítit tu tupou, úlevnou bolest. Zase nemohla brečet, nemohla křičet. Jenom myslela na něj.
--------------------------------------------------------
Druhý den se dívky sešly před školou. Povídaly si o filmu, který předchozí den společně viděly. Co bylo potom? O tom nepadlo ani slovo. Skrývaly to pod strojenými úsměvy.
--------------------------------------------------------
Každý má své tajemství. Nebuďte proto lhostejní ke svým přátelům.
--------------------------------------------------------
Nejmladší z té trojičky byla malá, hnědooká brunetka. Mířila domů, ke své babičce. Rodiče ji dali do děcáku, když jí bylo asi pět. Babička, tehdy ještě energická žena, si ji vydobila u soudu.
Před dvěma lety se všechno změnilo. Dívka si našla skvělého kamaráda, do kterého se ale po čase zamilovala. Nevěděla, jak mu to říct, nechtěla jej ztratit. Ale nakonce se odhodlala. Jednou ho pozvala domů a tam to na něj vychrlila. Její kamarád na ni chvíli hleděl a pak se na ni vrhl. Znásilnil ji. Proč? Na to si dodnes ta dívka neumí odpovědět. Babičce to neřekla, měla dost problému i bez toho a poslední roky se spíše dívka starala o babičku než babička o ni.
Ještě toho roku se odstěhovaly do jiného města, ale dívka nemohla na svého kamaráda zapomenout. Věděla, že jí hrozně ublížil, pořád cítila tu bolest, tu bezmoc, ale zároveň jej stále milovala...
--------------------------------------------------------
Druhá z dívek, vysoká, krásná, štíhlá blondýnka se po kině vydala zdánlivě na trolejbus domů, ale v nejbližší uličce se ztratila. Potřebovala si dát svou dávku...
Před rokem našla úžasného muže. Měl jen jednu "chybu", byl ženatý. Říkal jí, jak moc ji miluje, že se kvůli ní rozvede... Za pár měsíců úžasných, krásných okamžiků dívce oznámil, že se svou ženou čeká dítě. Musí jejich vztah ukončit, nezvládal by obě. Přesně tak jí to řekl.
Dívka odešla z jeho bytu zničená a nemohla ani brečet, tak zamířila na jisté místo. Našla tam toho, koho potřebovala. Staršího spolužáka, o kterém se povídalo, že je dealer. Pro začátek jí prodal jen trávu, to jí ale nestačilo. Začala za ním chodit každý den a veškeré své peníze z brigád dávala za drogy. Postupem času začala šňupat heroin, dnes poprvé byla rozhodnutá, že si háčko píchne... Potřebovala se uklidnit... Dnes ráno viděla toho, co milovala, s kočárkem v parku.
--------------------------------------------------------
Poslední z trojice, nejobyčejnější, ne moc hezká holka šla domů. Čekala tam na ni její nejlepší kámoška, ještě lepší, než ty dvě, se kterýma byla dnes v kině.
Před více než rokem se jí začal líbit jeden kluk, před rokem si začala uvědomovat, že se asi zamilovala. Zadaný, hezký, starší kluk. Neměla šanci, byla si toho vědoma.
Nenáviděla se, najednou to s ní šlo z kopce, z veselé holky byla najednou prázdná hromádka a ta hromádka měla pocit, že nežije. Měla v sobě tak prázdno, že začala kreslit kříže, pak si jeden nůžkama vyryla do zápěstí. To nevěděla, kam vstupuje. Do světa krve, řezání, bolesti a prázdna, tentokrát totálního a trýznivého.
I ten večer potřebovala cítit tu tupou, úlevnou bolest. Zase nemohla brečet, nemohla křičet. Jenom myslela na něj.
--------------------------------------------------------
Druhý den se dívky sešly před školou. Povídaly si o filmu, který předchozí den společně viděly. Co bylo potom? O tom nepadlo ani slovo. Skrývaly to pod strojenými úsměvy.
--------------------------------------------------------
Každý má své tajemství. Nebuďte proto lhostejní ke svým přátelům.