Tak toto je mé sídlo.. Starý kamenný most kam zavítají jednou všichni.. Zažila jsem tu spoustu příběhů, šťastných shledání a smutných konců... A hele tamhle se někdo šine po cestě, zase někdo přišel smlouvat jakou cenu má jeho život.. Je to nějaká dívka, mladá, celkem hezká, ale velice smutná.. Ikdyž.. V jejích očích jsou vidět náznaky štěstí.. "Pojď, posaď se.." Dovedla jsem jí k zábradlí mostu.. "Tak, copak tě trápí?" "Život" "No tak, snad to nebude tak zlý.. Co se ti přihodilo?" Ptala jsem se a čekala na další zajímavý příběh, osud dalšího neviného člověka.. A ona začala pomalu vyprávět.. "Už několik měsíců jsem zamilovaná do jednoho kluka.. Neví o tom a jestli měl ponětí o tom, že žiju tak by to byl úspěch.. Celou dobu však byl se Simonou.. Holka co všechno roznese dál.. Tak proč by si všímal mě?? Nevýrazné šedé myšky v koutě.. Ale nemohla sem ani nic projevit.. Sebemenší náznak by věděla celá škola.. Tak strašná bezmoc mě strašně užírala.. A pak jednou jeli ze silvestra.. On, Sabina a parta jejich přátel.. Samozřejmě, že nikdo nebyl střízlivý.. A proto se taky stala ta hrozná nehoda.. 3 hodiny ráno, prudká zatáčka a nepozorný řidič, to vše v kombinaci zavinilo hroznou nehodu.. Ani nevim jak se to stalo, ale jela sem chvíly za nimi.. Slyšela jsem houkačky, vystoupila jsem z auta a vidím.. Škodovku převrácenou na sttřechu, spoustu nosítek a jen jedno tělo, kterého si nikdo nevšímal.. Tělo ležící opuštěně ve sněho.. Jeho tělo.. Všechny ostatní zahránili, ale on nepřežil.. Byl to anděl, padlý anděl, který se zpátky vrátil do nebe.. A to je moje příležitost, teď nadešel můj čas.. Tam mu budu moct vše říct a budu ho mít jen pro sebe.. V nebi bez Sabiny, bez přetvářky, bez pomluv.." Veděla jsem, na světě neexistuje věc, která by jí tam udrželo..Ale vím také, kde je její místo.. Sama si ukončí život.. Dostane se do pekla.. Ne do nebe.. Ale to nesmím nikomu říct.. Tuto jedinou věc, která by ji donutila žít, to nesmím nikomu ani naznačit.. Rozmlouvat jí to mělo ještě menší cenu než její úvaha.. "Tak se dohodneme.. Ty mi dáš svůj náhrdelník a můžeš skončit.." "né, tzen nikomu nedám.." "Tam kde teĎ budeš ho nebudeš potřebovat.." Neochotně sundala řetízek z krku a podala mi ho.. "Erisi" Zavolala jsem na postavu stojící nedaleko.. "Ano má paní.." "Dověď ji tam, kde je teď její místo.." "Jistě" Mizela v dáli.. Navždy z tohoto světa.. Já vzala náhrdelní a dala ho do krabičky mezi ostatní šperky.. Jako památku ná jejich konce, na jejich poslední rozhovor se mnou, se Smrtí..
hezkej pribeh, ale na zacatku je simona a pak sabina ;)