close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 


Milý deníčku

19. prosince 2007 v 18:49 | trewish |  Povídky
Milý deníčku,
Jmenuju se Elizabeth Babejsová a je mi 19 let. Na mou stávající adresu se mě neptej.. Nepamatuju si ji nebo spíš nechci si ji pomatovat. Kdo by si taky pamatoval adresu svého psychiatrického ústavu???
Je to pravda, všichni mě tu považují za blázna.. Ale já nejsem blázen a kdo mi uvěří?? Polystirenové stěny?? A nebo možná ten kdo si přečte můj příběh a názor na můj život, který je den ode dne horší. Ale nejhorší na tom je, že tu zůstanu napořád, mezi bílejma stěnama a tichem, věčným tichem...
Všechno začalo už dávno.. Jako malou, roztomilou, hodnou a milou blondýnku mě všichni považovali za princeznu. " Mamí, já nechci na ten maškarní za princeznu.. Já chci za čarodějnici nebo bílou paní.." " To nejde, s tvojí tvářičkou můžeš jít akorát za princeznu.." " Ale já nechci!" " Půjdeš!"
Nechtěla jsem být princezna, chtěla sem být holka co si dokáže vydobít respekt. Když jsem něco řekla, aby to ostatní braly na vědomí. Ale toho jsem se nedočkala. " Mamí, já nechci do školky šatičky" " Tak sukýnku???" "Néé, Já chci kalhoty" "To nejde si holčička, roztomilá holčička.." Vždycky bylo tak jak máma řekla..
A pak přišla škola. Všichni kluci o mě stály a holky mě proklínaly.. Nikoho nezajmal můj pohled na situaci.. A proto sem měla spíš kamarády než kamarádky, ale nebylo jich moc.. Často si holky mysleli že je neslyším, když mě pomlouvaly "Podívej co si zase dneska vzala na sebe.. Takovej pytel..Ale ty kluci na ní stejně pořád civěj, dokonce i Bryan.." Přestalo mě to bavit chtěla jsem změnu.. Časem jsem změnila chování... "Mami, dáš mi na kadeřníka??" "Co chceš proboha dělat se svejma nádhernejma vlasama!?" "No obarvit a ostříhat!" "Ty si se zbláznila!? Víš co bych já za tvoje vlasy dala!?" ..ale i přes mámin zákaz nakonec i image. Jenže celá má snaha byla k ničemu.. V srdcích svých ctitelů a ostatních jsem pořád zůstala ta BARBIE.. A pak se to stalo, přišel.. "Kdo jsi??" " Někdo novej, nevíš kde je sexta B??" "Jo, asi máme stejnou cestu.." Konečně se objevil někdo komu sem mohla věřit. Byli jsme spolu asi 2 roky a já mu mohla říct všechno.. Znal moje přání, nejtajnější sny, naděje,.. Nebyl jako všichni ostatní, chápal mě, byl mi oporou v dobrém i zlém.. Představila jsem ho přátelům, bezvadně zapadal do kolektivu.. "Kdo jsi??" "Můj přítel" " Ahoj" "Hmm, čau, jmenuju se Miachael Purkins, jsem tu asi měsíc.." Určitě se tenkrát objevil jen proto, že jsem potřebovala pomoct.. A pak jednou, když jsme se měli zase sejít..nepřišel..Probračela jsem zbytek dne a celou noc a ráno jsem začala být taková, jaká sem vždycky chtěla.. Žena činu. Rozhodla jsem se ho najít a každého by napadlo jít nejdříve na adresu jeho bydliště. Zaklepala jsem na dveře a otevřel nějakej podivně vyhlížející stařík.. "Co tu pohledáváte!!" "Hledám Michaela" "Jakýho Michaela?? Já tu bydlím už 15 let sám!!!" Byl starej a já si řikala, že se zbláznil (Není to zvláštní takhle uvažovat o lidech a pak být sama v blázinci??). Pak jsem zašla za známými , kamarády, přáteli, ale nikdo ho neviděl.. Utišovala jsem se tím, že jenom někam odjel a nemá možnost mě kontaktovat, ale byli to jedoměnky a nerealizovatelná přání. Možnost, že mě nechal samotnou nemohla bejt správná, znal mě, věděl o mě vše, můj sen se změnit bejt taková jaká sem teď a on by mě to prostě nenechál samotnou.. Ale vraťme se k mému hledání.. Asi po měsíci neúspěchu, když jsem ještě pořád nedostala žádné zprávy, zašla jsem na policii. "Dobrý den.." pozdravila jsem ńákého tupého, tlustého a stupidně blbého strážníka.. "Co chcete slečno??" "Hledám Michaela Purkinse, nemáte o něm nějaké nové zprávy?? Nevíte kde by se teď mohl zdržovat??" Něco naklepal do počítače a pak se na mě tak divně podíval (Na ten pohled nikdy nezapomenu) "Jste si jistá správností jména??" "Ano, proč by ne?" "To není možné, abyste ho znala, zemřel již před 20 lety a jeho hrob je na Arkins Avenue 543. Zajelo ho auto. A podle toho co se povídalo se ten den rozešel s přítelkyní. Byla jeho první, jedinou a také poslední nadějí. Strašně toužil změnit svůj život.. Byl tak utrápený, že pří přecházení vozovky nedával pozor.. Nějaký opilý řidič taky neměl ponetí co dělá a tak došlo k té tragédii.." Věděla jsem, že mluví pravdu..Byla jsem se dokonce podívat na jeho hrob.. A proč jsem psala tupý a stupidní?? Tento obtloustlý strážník mě totiž nahlásil na psychiatrii.. Když se to dozvěděli mí "přátelé" tak se mě začali stranit a dokonce ani nevzpovídali před policií.. Má matka místo toho aby se mě zastala, byla tak zdrcená mím vzhledem, mím životem a mími cíly, že se předávkovala.
Ať ten s kým jsem se stýkala byl kdokoli, vím že mu na mě záležolo a vím, že pro mě chtěl jen dobro. Vím, že i mí "přátelé" ho znaly a věděli, že tu byl. A z toho plyne, že vím, že to pro mě byly 2 nejkrásnější roky v životě.. A proto vím, že nejsem blázen.. Jediný co nevím je, proč jsem zavřená v tomhle ústavu, když jsem chtěla být jen..JINÁ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirča (SB) Mirča (SB) | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 18:07 | Reagovat

promiň že sem tu tak dlouho nebyla ale přeju ti krááásnej new rok 2008

moc zajímavej příběh...:(

2 Mirča (SB) Mirča (SB) | E-mail | Web | 31. prosince 2007 v 12:54 | Reagovat

Máš u mě malej dáreček k Silvestru tak si ho pak vyzvedni a vše nej do Nového roku 2008 :)

3 simi simi | E-mail | 3. ledna 2008 v 16:52 | Reagovat

jeto moc hezky pribech a jeto pravda ajestli jo tak ve kterim je blazinci  prosim tě a odpoves mi na muj email pls pls pls pls pls pls pls pls psl dik

4 Trewish Trewish | Web | 3. ledna 2008 v 21:43 | Reagovat

promin ale na mail ti nemůžu odpovědět nějak mi to blbne... Nicméně ten příběh je jenom smyšlený.. Jinak dík..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
ff ff